Všichni hosté, kteří si včera přišli do rokycanské radnice připomenout památku tohoto voldušského občana, člena Ústavodárného národního shromáždění a představitele Československé strany lidové, se shodli v jednom. Šlo o justiční vraždu, vykonstruovaný proces se soudem stanoveným nejvyšším ortelem.

První místopředseda Senátu ČR Petr Pithart připomněl, že proces se Stanislavem Brojem měl dva úkoly: Zastrašit část národa, která se nejvíc držela půdy a konzervativních hodnot, ale zastrašit i arát represivní moci. „Někdy se zdá, že všechno se děje pomalu. Věc ale musí vejít lidem do hlavy, jinak omluva za vinu zůstává bezcenným heslem a proklamací. Je pošetilou iluzí, že se s minulostí dá vypořádat nějakým, zákonem. Hnůj si musíme vykydat mezi sebou. Tady nejde o vyrovnání, ale vyrovnávání se, a to je těžké.“ konstatoval.

„Nemohu odpustit a zapomenout, je to pořád moc bolavé,“ uvedl s očima plnýma slz Jiří Broj. V době, kdy jeho otce zbavili života, mu bylo patnáct a bratrovi osmnáct let. „Večer v osm nás zpravili o tom, že k popravě dojde ráno na Pankráci a jestli s otcem chceme ještě mluvit, máme se za ním nějak dopravit. Díky rokycanskému autodopravci Kalouskovi jsme poslední možnost rozlučky s tátou stačili, ale mohli jsme se jen dívat. Ani podat si ruku nám nedovolili,“ přemáhal dojetí při vzpomínce na prožitou hrůzu Jiří. „Víte,“ dodal, „co co byla první zpráva, kterou jsme pak dostali? Účet za popravu a rozsudek!“

“Emoce jsou příliš silné, nemohu mluvit,“ vzdal se slova Jan. Později dodal, že je nutné o spáchaných zvěrstvech mluvit s mladými. „Jsem zásady, že je potřeba bojovat. Ale duchem! Ne zbraněmi,“ zdůraznil. „Uctění památky otce se odehrává v týdnu, kdy budou volby. Jsem přesvědčený, že spousta politiků ctí jen silný byznys. Chtěl bych lidem vzkázat, aby si uvědomili, že tento týden budou mít v rukách ekonomiku a budoucnost tohoto státu,“ apeloval.

„Přeju všem, aby už nikdy nepoznali, co je to totalita a varovali se veškerého zla. Myslím, že ´černý a bílý´spolu mohou žít, ovšem pokud mají na mysli dobro; národa, světa… „Poslední odkaz mého otce zněl: Pravda vítězí. Já říkám, že k tomu má ale hodně dalekou cestu,“ doplnil Jiří.