„Museli jsme přistoupit k soudnímu řešení a vystěhování Lakatošových do holobytů. Není to poprvé ani naposledy,“ konstatovala místostarostka Marie Hlávková. Bydlí přes ulici, takže má o svérázném přístupu některých obyvatel dokonalý přehled. Úklid musí každopádně zajistit radnice, neboť lepší řešení nikdo nenavrhl.

Už vstup do domu je pro silné nátury. Vchodové dveře byly zasklené a zavřené, jenže to prý bývá málokdy. „Pokud není rozbitá klika, je výplň prokopnutá,“ uvedl František Baumer, který nám dělal průvodce po domě. Zápach v průjezdu a výkaly v koutě svědčí o tom, že si ho někdo plete se sociálním zařízením. Přitom je zde čtrnáct bytů a prý jen ve dvou se odehrávají scény, které se slušným soužitím mají pramálo společného.

„Když se sousedé pod námi vrátili z Anglie, pořádně se nevyspíme. Hudební styly tu znějí od rána do nočních hodin. Když jsem se ozval, dozvěděl jsem se, že bych mohl umřít,“ dodal Baumer. Je v invalidním důchodu po operacích páteře, ale klidu si moc neužije. Rámus dělají děti, které by měly sedět ve školních lavicích, ale docházka je zkrátka nezajímá.

Samostatnou kapitolou jsou zmíněné sklepní kóje. Společná chodba připomíná překážkovou dráhu. Nalézt tu lze nefunkční pračku, nábytek, hadry, kartony nebo staré kolo.

Představitelka radnice věří, že objekt přestane být hrozbou pro současné nebo nové nájemníky: „Víme, že v bytech nejsou koupelny. Při rekonstrukci to chceme napravit a pomoci slušným žadatelům v jejich tíživé bytové situaci,“ zdůraznila Hlávková.