Přibývá humorných i rádoby odborných reakcí na diskutabilní verdikt poslanecké sněmovny o povinné kvótě tuzemských produktů na pultech. Kdyby nic jiného, vyvolávají takové hlášky úsměv na tvářích lidí, což je přetrvávající koronavirové éře bezpečnou pilulkou k postupnému uzdravení.

Zákonem prohnaný termín soběstačnost není sám o sobě špatný. Otázkou zůstává, kdo a kde bude české potraviny vyrábět? Také na Rokycansku jsou polorozpadlé kravíny, vepříny nebo drůbežárny smutným důkazem, že za třicet let od sametu je v zemědělství co napravovat. Nehledě na průmyslové zóny a satelitní městečka, vyrůstající na úrodné půdě. A další tisíce hektarů byly zalesněny či zatravněny.

Starosta Břas Miroslav Kroc.
Břasy se musí vypořádat se zavřením skládky

Čímž se automaticky dostáváme k útěku odborníků z venkova, kteří se nechtěli se situací smířit. Kdysi halasně proklamovaný návrat sedláků naráží jak jinak než na peníze. Soukromníkovi v Rakousku nebo Německu zaplatí za maso nebo mléko zpracovatel a stát ho podpoří druhou polovinou dotační injekce. Zatímco jeho kolega v Česku zvažuje, zda kvůli pár haléřům dát přednost například Madetě či firmě za hranicemi.

Václav Havránek, šéfredaktor Rokycanského deníku