Kliknutím zvětšíteKteré země zatím vaše expedice stihla navštívit?
Začínali jsme v Tunisku, protože to byla jediná země, kam jsme v té době mohli. V plánu dál byly Maroko, Alžírsko, Libye a Egypt. Jenže Maroko a Alžírsko byly zavřené kvůli covidu, Maroko se v podstatě během celé doby ani neotevřelo a Alžírsko pak spadlo do složité politické situace. Během pobytu v Tunisku vyeskalovala i situace v Libyi. Takže abych se dostal do Egypta, musel jsem zpátky do Janova, pak do slovinského Koperu a odtud jelo auto trajektem do Alexandrie a já letěl letadlem. Přes Egypt, kde nám auto hned vykradli, jsme pokračovali do Súdánu.
Tam se ale cesta zadrhla…
Před naším příjezdem tam přitom kupodivu byla nejstabilnější situace za posledních dvacet let. Když jsme ale přejeli hranice, proběhl nejprve neúspěšný pokus o převrat, když jsme přijeli do Chartúmu, přímo před námi zastřelili dva vojáky. Situace se začala hroutit a během měsíce už převrat skutečně proběhl. Tehdy musela Linda už odjet, létaly tam kulky, bylo to šílené. Já tam pak ještě zůstal, protože se vyhrotila situace i v Etiopii, kam jsem měl pokračovat. A od té doby, co jsem opustil Súdán, se situace jak v Etiopii, tak v Súdánu ještě zhoršuje.
Co jste během dnů strávených v Súdánu podnikal?
Důležité je na takových místech neplánovat, protože to je pak strašně těžké dodržet. Afrika si navíc vždycky nějaký plán schovává. Třeba malárii a covid, tím se mi vyplnil měsíc. Ale také jsem putoval po Núbijské pouští, objevoval krásy Nilu, to bylo nádherné, v Port Súdánu jsem se věnoval potápění. S místními jsem se dostal až do vod Saúdské Arábie. Oni zapnou motor a jedou s tím, že to tam znají. Pro ně to bylo v pohodě, pro mě, který měl pas v Port Súdánu, už tolik ne. Pobřežní stráži by se to asi vysvětlovalo složitě. Nějaký čas zabrala i obchodní jednání, bohužel teď nevíme, co z toho ještě platí a co už ne.
Z expedice Z101 do Afriky.
Před svým návratem do Česka jste ale ještě podnikli další cestu…
Vydali jsme se oba na takzvanou ostrovní etapu. Ostrovy v Mosambické úžině a v Indickém oceánu chtěli Hanzelka se Zikmundem vždycky navštívit, ale neměli to štěstí. Věřil jsem, že je ještě pořád budeme objevovat pro pana Zikmunda, ale bohužel odešel před tím, než jsme to stihli zrealizovat.
Jak se podle vás změnila Afrika, když ji srovnáte s dobou vašich předchůdců?
Když sedím v Núbijské poušti a čtu si jejich deníky, mám pocit, jako by tu projížděli dneska. Jsou tam místa, která se prakticky nezměnila, i ta která se změnila strašně moc, především města. Každopádně se Afrika hodně industrializovala. Hanzelka se Zikmundem tehdy fotili například jeskyně Dervišů, teď je hned vedle nich město odpadků, kde se třídí odpad z celé Káhiry. Na to by asi oni tehdy ani nepomysleli.
Za patnáct měsíců jste tedy projeli Tunisko, Egypt, Súdán a zmíněné ostrovy. To je proti původním plánům velký skluz…
Pan Zikmund říkal, že plány jsou od toho, aby se mohly měnit, a my jsme to naplnili na sto procent. Časový skluz máme velký, ale zároveň s tím se plány expedice rozšiřují a vznikají nové a nové věci. Nemusíme se držet striktně osy původní cesty, máme v plánu ji rozšiřovat. Původně jsme například chtěli poslat auto z Kapského Města do Latinské Ameriky, ale to kvůli nákladům postrádá smysl. Když jsme to počítali, tak by vyšlo levněji jet z Kapského Města po západním pobřeží do Maroka, auto nechat v Evropě a v Latinské Americe si pak postavit nové.
Až tak náklady rostou?
Je to tak. I sám pan Zikmund říkal, že jsme vycestovali v době, která je za posledních sto let pro cestování nejhorší. Nejdřív covid, potom válka, která ovlivňuje celý svět. Náklady rostou, třeba dostat auto někam je v podstatě nereálné. Snažil jsem se ho udělat co nejlevnější, a to i proto, že Linda, která do expedice přináší reálné vjemy z Afriky, říkala, že se může stát, že budeme muset utéct a auto tam nechat. Nastavili jsme si to tedy tak, že přepravní náklady mohou být maximálně do výše hodnoty auta. A to už je skoro nereálné.
Z expedice Z101 do Afriky.
Jak teď trávíte čas v Česku? Kdy plánujete návrat do Afriky?
Dodělával jsem si papíry na letadlo, kvalifikace na potápění, abychom mohli expedici posunout a pojmout ji trochu dobrodružněji. Připravili jsme několik výstav, z nichž jedna je stále k vidění v kavárně v DEPO2015 v Plzni, na konci října jsme vydali první knihu Z Tuniska do ostrovních rájů. Teď řešíme, jak auto a expedici dostat ze Súdánu, abychom mohli pokračovat dál na jih. Věřím, že v listopadu se zase vydám do Afriky.
Proč zrovna letecký průkaz?
To mi dá ohledně expedice mimořádné možnosti. V celé Africe létají české zlíny, půjčit si ho tam není problém. Budeme se tak moci dostat na místa, kam se autem nedostaneme.
Na cestu jste vyrazil s automobilem pokřtěným George, který absolvoval i známou Rallye Dakar. Jak slouží?
Skvěle, i když teď stojí v Chartúmu s vyhořelou elektrikou. Až přijedu zpátky, tak mám vyhrazený týden na to, abych dal vše dohromady.
Takže z vás je vlastně i automechanik…
To je nutnost, musíme si vystačit sami, což nás několikrát samozřejmě potkalo. Ale naučil jsem se to vlastně díky covidu. Před expedicí měli auto dělat mechanici, ale rozpadl se nám rozpočet. Tak jsem se do toho pustil doma vedle králíkárny. Rozebral, vylepšil a poskládal dohromady. Dokonce si některé věci převzali lidi z týmu od Aleše Lopraise, od něhož auto máme. Je to jen ku prospěchu věci, protože servisy v Africe jsou trochu někde jinde. Jim stačí, že to jede. Že to klepe, už tak nevadí. A stalo se, že jsem opravoval i něco místním. Jsou to zajímavé příběhy a člověk díky tomu získá i nové přátele.
Před lety jste absolvoval cestu Asií, dá se to s Afrikou srovnávat?
Vůbec. Afrika je tak specifická, že se nedá srovnat vůbec s ničím. A nejvíc specifická je asi ta část, kterou projíždíme. Mísí se tam africké kořeny a arabské kultury, to je hodně náročné na pochopení i tím, co se tam děje.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
