Dni veteránů přímo předcházel tzv. Den příměří (Armistice day či Armistice de 1918), který byl původně oslavou konce první světové války. Příměří bylo podepsáno 11. listopadu 1918 v 11 hodin na železničním vagónu v compiégneském lese za přítomnosti francouzských generálů Focha a Weyganda, za britskou stranu admirálem Wemyssem. Poražení byli reprezentováni zástupcem německé vlády Erzbergerem, představitelem ministerstva zahraničí hrabětem von Oberndorffem, zástupci německé armády generály von Winterfeldtem a von Grünnelem. Za německé námořnictvo byl přítomen kapitán Vanselow. Poprvé byl Den příměří v USA připomenut v roce 1919 prezidentem Woodrowem Wilsonem a současně v tom samém roce jej za oficiální svátek přijalo třicet amerických států. V roce 1938 se Den příměří stal oficiálním federálním svátkem.
Po druhé světové a po korejské válce nahradil Kongres USA po naléhání amerických organizací, veterány zaštiťujících, slovo „příměří“ slovem „veteráni“. Od 1. června 1954 se tak v listopadu slaví Den veteránů, který uctívá americké veterány všech zahraničních válek. Pro srovnání, ve Francii, Belgii a Kanadě je 11. listopad znám jako Den vzpomínek. (Le jour de souvenir, Remebrance day) Ve Francii se slaví od 24. října 1922. V zemích Commonwealthu je, stejně jako v USA, tento slavnostní den připomínán jako Den veteránů. Vzpomínku padlým připomíná vlčí mák, který se objevuje na klopě kabátů a také ve známé básni Flanderská pole.