Na sraz jich dorazilo dvacet. Z party, kde byli chlapci a děvčata zastoupeni skoro rovnoměrně, tentokrát ale silnější polovinu lidstva zastupovalo jen pět mužů. Po vzájemném ujišťování, že přítomní se navzájem poznali skoro okamžitě a navzdory všemu se tedy ani tak moc nezměnili, se rozproudila dlouhá debata.

„Naposledy jsme se sešli před pětadvaceti lety. Teď je to podruhé a jsme moc rádi, že to vyšlo,“ uvedla Eva Langová. Protože zábava čile pokračovala, zajímaly nás i pikantnější vzpomínky. Velice mluvný Eduard Brudna ale takticky školní lásku zapřel. „Holky, měl jsem vás rád jednu jako druhou,“ oznámil diplomaticky.

Sezvání bývalých spolužáků si vzala na starost Marie Kraftová. „Všechny, kteří zůstali v Rokycanech, jsem objela. Na některé, co žijí mimo, jsme kontakt získali s pomocí rodičů, o některých ale nevíme nic. Pět z nás, bohužel, už bude chybět navždy,“ sdělila posmutněle.

Mezi své někdejší svěřence nemohl už přijít ani oblíbený třídní učitel Emil Hahn. Jemu, podobně jako dalším nepřítomným, patřila nejedna vzpomínka účastníků setkání a také přesvědčení, že jejich ´Emil´ je určitě sleduje shora.