Pokud máme zmapovat nabídku v srdci Rokycan. musíme se skutečně vrátit před konec roku 1989. Obchodníci se při lákání klientů přetrhnout nemuseli. ceny zpravidla na desetihaléře stejné a gumové rohlíky nepoživatelné.
Patrioty okresního města navíc nadzvedla stavba Žďáru. Nejen kvůli zapovězenému výhledu na školu v ulici Míru a dál, ale především se nezamlouvalo architektonické ztvárnění, což ostatně přetrvává dodnes.
Přesto se tu daly najít provozovny, které návštěvníci preferovali. „S budoucí manželkou jsem chodil do prvního patra Domu lahůdek na zmrzlinu a skvělé zákusky,“ přiznal šedesátník Václav. Vyhlášenou restaurací byl Český dvůr vedle radnice a o klientelu neměli nouzi ani o kousek dál v Lidovém domě. Na dnešní pěší zóně v Palackého ulici šly na dračku kvalitní uzeniny v tehdejším Esu. Jenže to už socialismu zvonila hrana a nastala éra divokého kapitalismu.
Střídání obchodníků
Po hektickém dění roku 1989 se objevily desítky podnikatelů. V křehké privatizační éře si ti nejrychlejší a nejmovitější pořídili provozovny s vidinou snadného zisku.
Jenže tak lehké to nebylo. Kupní síla lidí, rostoucí konkurence nebo artikl, o který nikdo nestál. To byly faktory změn výkladních skříní. Abychom byli konkrétní. Na Masarykově náměstí skončila vyhlášená obuv, na druhé straně sportovní potřeby a nevedlo se ani zmíněným lahůdkářským střediskům. Šanci tak vycítili zahraniční zájemci.
Náměstí bez aut
Aby nebylo komplikací pro tuzemské podnikatele málo, zakázali zastupitelé po dvě volební období vjezd aut do centra Rokycan. Což se pochopitelně odrazilo v dalším propadu tržeb lidí a srdce města bylo od odpoledních hodin smutné, poloprázdné.
Až nastupující garnitura 21 zvolených zastupitelů to před pár lety částečně zlomila.
Zahraniční přesila
Projít se dnes náměstím, to znamená zaregistrovat výrazný tlak podnikatelů z ciziny. Nezměnil to ani fakt, že dvě třetiny plochy jsou určené k zaparkování vozidel. Jenže podle trochu kostrbatých pravidel, kdy je průjezd zakázaný, což pocítily ve své peněžence desítky motoristů!
Pokud se tu chcete najíst (vynecháváme pěší zónu i Malé náměstí), lze konzumovat kebab (hned ve dvou provozovnách), indická jídla nebo pokrmy podle vietnamských receptů. Když už jsme naťukli šikovné asijské obchodníky: Fungují také v obchodním středisku u kašny, prsty mají i v nabídce textilu, atd.
Česká stopa nás zavedla do nábytkářského průmyslu, knihkupectví, provozoven očních lékařů (přestože je tu nadnárodní podpora zřejmá) či vyhlášené prodejny masa a uzenin. Také COOP v přízemí Žďáru hraje na národní notu, jenže v konkurenci pár set metrů vzdálených marketů se musí pořádně ohánět. Argumenty hovoří jasně, ale přesto se najdou oponenti: „Pište si, co chcete. Já pořád zastávám názor, že na Masarykově náměstí nemají auta co dělat,“ je přesvědčena paní Hana.