Úspěch si v Ústí vydobyla mezi čtyřicítkou účastníků soutěžících v kategorii junior clasic (do 21 let). Spolu s ní byl želízkem v ohni ještě Milan Sedláček. „Obrátili si role,“ hodnotila učitelka odborného výcviku Ivana Vašáková. Zatímco v zimě Milan zabodoval a Elišce se nedařilo, teď si to pokazil.“ Uvedla také, že dopředu byla dána pravidla i suroviny, s nimiž je možné pracovat. To však pozice soutěžících, kteří museli před porotou vytvořit dosud nepublikovaný nápoj, neulehčilo,“ konstatovala učitelka.

Hodnotil se celkový dojem, jak elegantně a přitom precizně kdo pracuje, nesmělo se přelít ani nedolít, inventář se musel jen blýskat, oceňovala se také vhodnost skla k nápoji i dodržení receptury. Navíc nápoj měl lahodit chuti i oku.

„Začínali jsme v ranních hodinách a jelo se v jednom tahu až do podvečera. Byly to nervy,“ mínila Elišla. „Když jsme si losovali pořadí, v jakém vystoupíme, vytáhla jsem si devatenáctku. Na můj vkus trvalo pak příliš dlouho, než na mě přišla řada. Když jsem potom vystoupila na pódium, klepaly se mi ruce. Při přípravě ozdob jsem se několikrát musela uklidňovat,“ přiznala Eliška.

Na práci měli celkem sedm minut a dělali pět porcí jednoho nápoje. Ten svůj naše reprezentantka nazvala Hejkal. „Připomínal mi barvou lesní stvoření,“ vysvětlovala. „V Ústí šly ale hlasy, že vílu, protože byl krásně barevný. Od modré po žlutou. I tím poutal pozornost, protože další nápoje byly načervenalé. Zaujal rovněž zelenou cukrovou krustou, to neměl nikdo,“ chlubila se Vašáková.

Po zamíchání byl nápoj zelený. S tím kontrastoval oranžový meloun ozdoby a mochyně, celek doplnilo zelené hroznové víno. Nápoj Eliška stvořila z myslivecké, jablečného squashe, zeleného čaje a modrého sirupu.

„Kdo ví, třeba Eliščin nápoj dojde i jiných ocenění. Těší mě, že nápady z našeho učiliště se líbí, momentálně se dva z minulých soutěží objevují i v televizních reklamách na nápoje,“ chlubila se Vašáková.