„K odvětví s vůní benzínu mne přitáhl před šesti lety tchán Milan Hampek,“ vrací se k prvním krůčkům paní Eva. S neuvěřitelně spolehlivým Renaultem 8 a s podporou manžela i obou synů Libora a Jiřího se rozjela po akcích. Každoročně jde o třicet závodů, jenže Strakovi jako ryzí amatéři si musí vybírat.

„Všechno si hradíme ze svého a tenhle koníček je o desetitisících korunách,“ nezastírá jezdkyně skutečnost. Sponzoři se nehrnou, ovšem posádka z Oseka si vyzkoušela tratě v Jičíně, u Macochy, ve Vyšším Brodě, Karlových Varech, Chomutově nebo kolem Plzně.

Scénář setkání se nemění. V pátek je na řadě přejímka (od šedesáti až do dvou set strojů včetně zahraničních účastníků), v sobotu hlavní fáze a v neděli jízdy elegance s vyhlášením výsledků. „Mezi obvyklé discipliny patří vědomostní soutěže, vztahující se k motorkám a autům. Přitažlivá je rovněž jízda pravidelnosti, kdy musíme dodržovat na stanoveném úseku zvolenou rychlost,“ dodali Strakovi. Nejsou v okrese sami. Setkávají se třeba se Sudovými z Rokycan nebo motocyklisty Mengrem a Smitkou.

K paní Evě se pojí ještě jedna zajímavost. Vlastně vydělala na nynější ekonomické krizi, neboť musela opustit fabriku na Borských polích. Vyučená sladovnice naštěstí našla brzy své uplatnění v plzeňském pivovaru, kde se podílí na kvalitě národního nápoje.