“Jak dlouho jsem čestnou občankou Rokycan? Takových pět let,“ vyptávala se dáma, kterou po deváté hodině přijali představitelé okresního města. Když se od starosty Jana Balouna dozvěděla, že už je to let sedm, jen kroutila hlavou: „Věk neexistuje a čas je prostě relativní.“

Před deseti lety vydala Fantlová knížku Klid je síla, řek´tatínek. Popisuje v ní roky strávené za ostnatým drátem. Nedostala se tam však příhoda, která i po více než šedesáti letech vyvolává mrazení v zádech. „Když jsme 19. února 1945 cestovali z Mauthausenu do Bergen–Belsenu, zastavila souprava na koleji v Rokycanech. Na kousek papíru jsem napsala vzkaz určený Alfrédu Fišerovi a vyhodila ho z vlaku. Až po šedesáti letech jsem zjistila, že ho našel nějaký nádražák a odevzdal ho do pokladny. Pracovnice ho pak schovaly do skříňy, kde byl moták skutečně nalezen. Dnes je jako cenná relikvie v muzeu.“

Ani po osvobození nebyl život Zdeňky Fantlové jednoduchý. Onemocněla tyfem a život jí zachránila znalost angličtiny. Britský voják ji vytáhl z hromady mrtvých těl. Následovalo léčení ve Švédsku a přesun do Austrálie. V roce 1969 se stěhovala do Anglie, kde žije i nyní.

Pondělní besedy v pracovně starosty se zúčastnila i Helena Sudová, která navštěvovala s Fantlovou zdejší gymnázium. Po prohlídce muzea se host v doprovodu zastupitele Pavla Schwarze podíval do Stupna, odkud pocházejí zakladatelé společnosti Mc Donald´s.