Fronta diváků, toužících zhlédnout v chodu historické zařízení, jež je národní památkou, nepolevovala. „Každý rok ho chodím na Hamernický den obdivovat. Řeklo by se, že je to pokaždé stejné, ale ono je to vždycky jiné. Přitom okolo pokaždé nacházím jiné vystupující i atrakce…,“ sdělila Alena Brabcová z Plzně. Pochlubila se také kovaným prstenem, koženým náramkem, plaketkami, bižuterií s polodrahokamy a zvláštním keramickým pohárem. „Obdivuji rukodělné výrobky českých řemeslníků, za ty nelituji peněz a vím, že udělají radost i mým blízkým. Tohle je něco jiného než trhy plné asijského zboží.“

Výrobu leckterých z nabízených suvenýrů mohli návštěvníci i obdivovat přímo na místě. Zejména práci uměleckých kovářů. Do dění se zapojili i učni z různých učilišť a navíc soutěžili o Dobřívský cvoček. Celé prostranství u hamru připomínalo staročeský jarmark. Zasloužily se o to stylové krámky se sladkými trdly či smaženými piklemi, opodál zase poutal vůní koření stánek plný ozdobných sáčků, vedle tekla medovina či se sbíhaly sliny na opékané klobásky.

„Kejklíři“ se pustili i do divadelních představení a ranami z houfnic a třeskem soubojů lákaly k podívání vystoupení šermířů skupiny Harcíři. Opodál lukostřelec, připomínající spíše zbojníka, učil svému řemeslu a pulty plné mečů, seker, cínových vojáčků a rozmanitých výkovků navzájem soupeřily.

Dobřívem zněla i lidová muzika v podání Rokytky. Kroji se tentokrát ale pyšnila jen muzika a tančící mladíci. Jejich partnerky měly sice upravené vlasy, některé i blůzky, jinak ale zůstaly v civilu. „Vyšli jsme na plac a spustil liják. Střevíčky a nažehlené sukně musely zůstat stranou,“ vysvětlovala děvčata ždímající tancem v mokré trávě promáčené botasky.

Na náladě to ale neubralo. Aby neutuchala, přidal se vtipnými průpovídkami, vyhráváním a zpěvem Josef Švejk a c. k. Šraml. „Hity“ z doby c. k.mocnářství slavily úspěch.

Plné ruce práce měli i pracovníci Muzea dr. B. Horáka, které akci připravilo. Ředitelka Miroslava Šandová sice na místě hasila ještě leccos, ale nad výsledkem mnohatýdenní přípravy se spokojeně usmívala. Její kolegové se podělili o prodej vstupenek, nabízení publikací muzea, komentování i prodej polodrahokamů a ozdob z nich, o které byl enormní zájem.

Eva Slatkovská a Jaroslava Pěnkavová ani nenacházely čas na horký čaj. Ještě více napilno měli ti, kteří zajišťovali chod historického hamru a jeho prohlídku s výkladem. „Jsem z Berounska. O hamru jsem četl, ale vidět ho v chodu, a navíc se účastnit takovéhle události, je zážitek nad jiné. To se prostě jinde nevidí,“ shrnul i za mnohé další pocity Karel Dlouhý z Berouna.