Využít ji mohou rodiče na každodenní hlídání i ti, kterým stačí dítě ohlídat jen někdy. „Většinou tu mám tak pět až devět dětí,“ říká Supová.

Od časného rána vaří jídlo. Když se všichni prckové sejdou, bývá tak půl deváté, to je čas na svačinu. Pak si malují, lepí, cvičí, hrají pohybové hry nebo jdou na procházku. Mrňata, která zůstanou i po obědě, jdou spát, zkrátka mají podobný režim jako v mateřské škole. Rozdíl je v podstatě jen v tom, že je dětí méně a že jsou v rodinném domě.

„Manžel je doma, už je v důchodu. Je tolerantní, občas nám s něčím i pomáhá,“ prozradila s úsměvem Milena Supová.
Hlídací tetu Milenu využívá například Pavla Bučková z Nevida. „Někdo má babičky, já ne. My máme v Rokycanech tuhle tetu. Teď sem vodím Jeremiáše dvakrát týdně, předtím sem chodila jeho starší sestra a až budou mladšímu bráškovi dva roky, chtěla bych ho sem dát taky,“ svěřila se. Do klasické školky by prý dvouleté dítě nedala. „Preferuji rodinnější přístup. Do školky půjdou, až budou větší,“ říká.

Každodenním svěřencem tety Supové je také tříletý Ondřej Bečica. „Chodí sem od prosince. O školce jsme ani neuvažovali, protože to bylo v průběhu školního roku. Nebyl ani u zápisu, nevešel se, protože se narodil o pár měsíců později, než byla věková hranice. Ale vůbec mi to nevadí. Jsme tu naprosto spokojení. Ondra se krásně rozmluvil,“ svěřila se Ondrova maminka Lucie Maroušková. I tříletý Kubík Šimánek připadal své mamince Petře Strýcové příliš malý na školku. „On chtěl do školky, tak jsem ho dala v lednu sem, jedenkrát týdně,“ říká.

Právě dvou až tříleté děti teď ve skupině Mileny Supové převažují. „Dřív jsem měla spíš starší, teď menší. Snažím se ale, aby byla celá skupinka vždy ve zhruba stejném věku, jinak je to opravdu hodně náročné. Kdyby měly být dvouleté děti ve školkách, asi by to mohlo fungovat jen tehdy, kdyby měly vlastní oddělení. Těm malinkým se prostě musíte hodně uzpůsobit a věnovat,“ dodává teta.