Jejich dojem ze vstupu do školy silně umocnil barevně veselý plášť budovy, kterým se přioděla přes prázdniny. Svěřili se tím totiž své učitelce Ireně Mitterbachové. „Zaujalo mě, jak je škola krásně fialová,“ hodnotil třeba Vašík Stupka. „A oranžová,“ honem připojila postřeh Verunka Mocová. „Je i žlutá a růžová,“ hlásili se další.

Přes silnou palbu nových dojmů, jíž byli vystaveni, ale všichni zvědavě sledovali ředitelku Evu Válkovou, která je přišla uvítat. „Přeji vám, abyste se v té naší – a už i vaší – škole cítili dobře, líbilo se vám tu a chodili jste sem rádi,“ popřála novopečeným žáčkům mimo jiné, než odevzdala slovo starostovi Jiřímu Hahnerovi. Ten malým předal dárky a překvapil je sdělením, že sám tuhle školu vychodil. Kromě zmíněné pozornosti čekala ale prváčky na lavicích i celá hromada dalších potřeb na vyučování. Ani se jim vše do už z domova naplněných brašen nemohlo vejít.

„Mně se ve třídě líbí, jsou tu hezké obrázky,“ hodnotil Daník Hargaš a stejného názoru byla i Anička Paulová. „Na oknech vypadají moc hezky ty navlečené lístečky spojené s korálky,“ přidala estetický vjem Lara. „Jé, my s Adriankou máme stejnou tašku,“ vypálila Blanka Holzäplová. Vašíka zase zaujal stromeček s písmenky.

„A umíte počítat do deseti?“ zpovídala děti třídní a hned to prověřila. Tam i pozpátku. Aniž si malí uvědomili, zažívali formou hry své první opravdové zkoušení. „Zapamatovali jste si, kde máte třídu, abyste ve středu trefili,“ ptala se nakonec prváčků učitelka a slíbila, že si spolu projdou celou budovu.

Pro začátek ještě zamířili, seřazení už vzorně ve dvojicích, jen do šaten. Tam si, každý vyzbrojený speciálním klíčkem, podle obrázků našel svou skříňku a vyzkoušel jí, aby už ve středu tuto úlohu zvládl samostatně.