Rodačka z Blatné (zástupkyně jihočeského města na slavnostní akt také dorazila) se už ve třech letech stěhovala do Rokycan. „Našla si tu nové kamarádky a studovala, na gymnáziu. Jako Židovku ji však za protektorátu vyloučili a ze vzdoru začala studovat angličtinu,“ připomněl moderátor akce Radek Cinke. Roku 1942 však musela nastoupit do transportu směr Terezín a posléze Osvětim. Na rampě neblaze proslulého koncentračního tábora naposledy viděla maminku…

Statečná a o život bojující třiadvacetiletá žena přežila i pochod smrti a zachráněna britskými vojáky byla v táboře Bergen-Belsen. „Onemocněla však tyfem a další čtyři roky strávila díky péči Červeného kříže ve Švédsku. Začala tu dokonce pracovat na československém velvyslanectví, ale v roce 1949 se rozhodla pro odchod do Austrálie. V Evropě už neměla nikoho, všichni členové její rodiny za války zahynuli,“ zdůraznil starosta Rokycan Václav Kočí. Roku 1969 následovalo poslední stěhování do Anglie, kde se paní Zdenka cítí bezpečně. Město má ale dál v srdci: „Rokycany, to je můj milovaný bývalý domov, do kterého se stále ráda vracím, protože jsem nikdy neodešla,“ vzkázala.

Rokycany, Masarykovo náměstí
Pozdrav z anglických břehů vnesl slzy do očí

Při působivé události patřilo poděkování aktivním představitelům Lions klubu, majitelům objektu i firmě, která výrobu desky realizovala. Kromě tohoto symbolu bude autorku proslulé a do několika jazyků přeložené knihy Klid je síla, řek' tatínek připomínat i nenápadná tabulka na jedné z laviček v přilehlém parku.