V předvečer se opět uskutečnila schůzka sponzorů a představitelů partnerských měst. Dozvěděli, že třetí oceněnou osobností města (po výtvarníkovi Kozlíkovi a paleontologovi Kraftovi) se stává Stanislav Gabriel. Za náruživým cyklistou, jemuž by málokdo hádal letošních devadesát let, musel ovšem starosta Jan Baloun se svojí zástupkyní Marií Hlávkovou do Harmonie v Mirošově.

“Nohy mi zkrátka neslouží,“ hlásil na uvítanou Gabriel, sedící ve vozíku. Humor ale neztratil, takže krajské radní Dagmar Terelmešové hned vysvětlil, jak je to s blondýnami. Pro Radmilu Dortovou, šéfovou areálu, kde tráví podzim života především senioři, měl připravenu speciální ředitelskou anekdotu.

A vtipné komentáře ho nepřešly ani v momentu, kdy přesedal z původního stroje do novotou zářícího elektrického invalidního vozíku. Harmonii ho věnovali manželé Anita a Ingo Rogerovi z německého Pfinztalu, což je spřátelené místo Rokycan. Pomyslné razítko na dar v hodnotě 136 tisíc korun učinili radní Plzeňského kraje na mimořádném zasedání.

Gabriel zasvětil celý život kolům. Do Rokycan přišel ještě za dob firem Tripol a Tudor, patřících v roce 1948 pod křídla České zbrojovky Strakonice. Ve funkci technického náměstka se podílel na dvojnásobné produkci bicyklů (linky jich denně opouštělo tři sta) a přes nucený odchod do Chebu na svůj Favorit nezapomněl.

“Byl jsem u pořádání třiceti ročníků juniorského mezinárodního závodu. Těžkosti nám přidělával hlavně juniorský světový šampion Pavel Tonkov. Byl nedochvilný a do žlutého trikotu pro nejlepšího jezdce jsme ho museli nutit,“ vzpomíná s úsměvem věčný optimista.

V důchodu přesedlal na cykloturistiku a stál u kolébky jízd na Vačkářův Zbiroh, Silvestrovských okruhů kolem Rokycan nebo ke Dni dětí. „Jen mne mrzí, že letošní slavnosti budou bez oblíbeného kritéria v centru města. Prý došly peníze,“ krčil rameny oceněný devadesátník.