Já společně s kamarádkou a našimi čtyřmi dětmi ve věkovém rozmezí šest až devět let jsme se do Dobříva dopravili z rokycanského vlakového nádraží Hamerník expresem.

Svoji dovednost zde předváděli nejen kováři, ale i pasíři, podkováři, zbrojíři, slévači, nožíři, dráteníci, z příbuzných oborů sekerníci, uhlíři, hutníci. Na této akci s bohatým kulturním programem jsme nahlédli i pod ruce učňů kovářského řemesla, zapojených do soutěže zručnosti Dobřívský cvoček.

Zdroj: Deník/Pavla Bočková

Mezi největší lákadla pro děti patřila vlastnoruční výroba hřebíku. „Já mám dokonce dva,“ hlásila sedmiletá Eliška. Děti se také fotily s členy rakousko-uherské armády či bojovaly molitanovými meči a dřevěnými štíty v programu šermířské skupiny Harcíři z Rokycan.

Na hamru v Dobřívě se několikrát do roka pořádají i technologické dny a další akce. „Mimo to máme pro veřejnost běžně otevřeno od dubna do konce října, kromě pondělků, vždy od 9 do 17 hodin. Poslední prohlídka tu začíná v 16 hodin,“ říká Tomáš Sýkora ze Západočeského muzea v Plzni.

Na vodním hamru v Dobřívě se konal technologický den s ukázkami výroby železy
Vantroky, buchary i tavba rudy. O vodní hamr v Dobřívě byl mimořádný zájem

Dobřívský vodní hamr je největší a nejvýznamnější památka svého druhu v ČR. Dnešní zděná budova byla postavena začátkem 19. století na místě starších dřevěných hamrů z let 1658 a 1701. Bohaté strojní vybavení pochází z 19. století. Původně se v hamru zkujňovalo vysokopecní surové železo, ze kterého se vykovávaly tyčové polotovary. Po rozšíření modernější ocelářské technologie přešel hamr koncem 60. let 19. stol. na výrobu těžkého kovaného nářadí. Ve druhé polovině 20. století byla výroba v hamru i v huti pod ním zastavena. Prostor hamru se stal muzejní expozicí, která slouží jako doklad staré průmyslové výroby.