Začínala úplnou amputací dvou ze tří hnacích kol a pokračuje nasazením náhrady. Operace, jíž se ujal Zdeněk Vaindl s pomocníky – synem Ondrou a Lubošem Buchozerem – se odehrává v nelehkých podmínkách. „Děláte ve studené vodě, práci ztěžuje to, že všechno je mokré, slizké. Hlavně demontování bylo složité a docela pracné,“ sdělil Vaindl. Stará kola museli rozřezat, ale předtím vyndat spoustu hřebíků. „I při vší opatrnosti však nějaký co chvíli chytal pilu,“ popisoval správce hamru František Cipra. Ačkoli rozřezali kola na části, jednalo se o 100 až 200kilogramové kusy. A tahat se s nimi po namrzlé traverze a kamenných chodníčcích kolem strouhy chtělo pořádnou dávku balancu a také fortele.

Co se týče prostředního ze tří kol, neexistuje prý už nikdo, kdo by si pamatoval jeho výměnu. Kolo nejblíže vchodu zase dlouho nefungovalo. „Bylo prasklé přes dvacet let a nepoužívalo se,“ vzpomínal správce. „Měnili jsme ho v roce 2002. Když jsme s prací začínali, chyběly nám jakékoli nákresy. To pak nezbývá než hledat v systému logiku a recept, jak na to. Teď přišlo na řadu nejvzdálenější z kol a poté už zmiňované prostřední. U toho je zajímavé, že pohání všechny transmise oživující stroje v hamru,“ vysvětloval Vaindl. U nejvzdálenějšího z kol vyměnili už i hřídel. Vznikla ze 130 let staré jedle, pro níž si došli na Žďár. Po opracování má v průměru 130 centimetrů, dlouhá je skorem osm metrů a váží přes tunu.

Pokud jde o kola, mají v průměru dva a půl metru a vznikla kombinováním tvrdého dřeva a smrku. „Použili jsme měkké dřevo záměrně, aby kolo bylo lehčí. Kdyby bylo jen z tvrdého, pak by jeho hmotností vznikl velký nápor na hřídel a ložiska,“ objasňoval tesařský mistr. „Když jsme měnili první z hnacích kol, s nímž nyní osazovaná jsou vlastně totožná, zjistili jsme, že nabere na lopatky tři čtvrtě kubíku vody. Takže hmotností 750 kilogramů v tahu tlačí na hřídel a ložiska pořád,“ upozornil. „Kdyby se váha kola zvýšila, vznikala by jiná odstředivá síla a mohla by narušit rovnováhu hřídele,“ mínil Cipra. Podle něj se o kole uvádí, že má výkon sedm kilowattů. Pak utáhne i čtyřistakilové kladivo, které je na něj napojeno.

Původně bylo otvorů pro kola pět. První, nejblíže vstupu, je zazděný, ale kdy k tomu došlo, se neví. Naopak poslední z oblouků je prázdný. Z pátého kola v něm zbyl už jen stojan na ložisko a čep. Pohánělo měch zajišťující přísun vzduchu do vyhřívacích pecí. Počátkem minulého století ale vyhořelo a už ho nenahradili.

Demontáž starých a montáž nových kol a hřídelí přesáhne tři neděle, ale předcházela jim ještě měsíční výroba v dílně.

Dobřívský hamr je českou technickou památkou. Letos si jeho oprava vyžádala milion a tři sta padesát sedm tisíc korun. „Bylo potřeba zajistit statiku a obnovit dvě hnací kola a jejich hřídele. Investice poskytl náš zřizovatel, kraj, a zčásti též ministerstvo kultury,“ informovala Miroslava Šandová, ředitelka Muzea dr. B. Horáka, jež dobřívský unikát spravuje.

Výměnou kol se zlepší možnost využívání a předvádění zařízení hamru. „Už se nedalo skoro provozovat,“ mínil jeho správce. „Přitom to, že je hamr, coby technická památka, funkční a pohyblivý, je na něm pro návštěvníky tím nejatraktivnějším,“ dodal.