Dvaapadesátiletý chlap nastupoval k záchranářům 1. února 1996: „To ještě byla hasičská jednotka pod křídly městského úřadu a s velitelem Jaroslavem Salivarem. Až později se osamostatnila a přešla pod profesionální sbor s jednotným řízením.“

Neckář zvládl nováčkovskou řeholi, aby se posléze přeorientoval na strojníka, velitele družstva nebo garážmistra. Z péče o vozidla putoval zpět do klasických směn s označením A i B. Před devíti lety mu však nadřízení hodili pomyslné laso ve formě vedení čety, a tak se staral o směnu C.

Na otázku, proč byl vybrán právě on, však příliš odpovídat nechtěl: „Nerad mluvím o sobě, protože je to spíše o partě. A měl jsem to štěstí, že jsem potkal skvělé lidi.“ Až kolegové doplnili, že mezi Neckářovy přednosti se řadily zkušenost, přehled, slušnost a jednání na rovinu.

Dlouho musel končící záchranář přemýšlet, která událost ho zasáhla nejvíce. „Často jsme vyjížděli na dálnici. Ze zdánlivé banality se leckdy vyklubal tragický případ a naopak. Z ošklivě vyhlížející havárie vyvázli účastníci takřka bez škrábnutí. Osobně se mne ale dotkla smrt kamaráda na motorce v Němčičkách před třemi lety. Byl to perfektní kluk, s nímž jsem chodíval na pivo,“ vzpomínal na smutnou událost.

Rokycanští gymnazisté pomáhají chránit přírodu na Hrádeckých bahnech a v šumavském Zhůří
Rokycanští gymnazisté pomáhají chránit přírodu

Páteční loučení se neobešlo bez emocí. S hasičem se loučil krajský šéf HZS František Pavlas nebo starosta Rokycan Tomáš Rada. Neckář totiž působí i jako zastupitel a pro toto volební období se stal v dresu Rokycanských patriotů i členem městské rady. Příslušníci směny C mu předali mimo jiné skládačku, připomínající 1027 výjezdů od roku 2006 do současnosti, a pomyslný štafetový kolík převzal Petr Málek.

Josef si jako bývalý házenkář ani po svléknutí uniformy moc neodpočine. Věnuje se s další trenérkou Lenkou těm nejmenším. V soukromém životě je otcem třicetileté dcery, jedenáctiletého syna a radost mu dělají i dvě vnoučata.