Mezi profesionály se jubilant zapsal už roku 1986. Tehdy v závodní požární jednotce ŽBC Hrádek, kde fungoval jako velitel. „Po třech letech následoval přestup do Rokycan. Zajímavé je, že kromě stabilního útvaru tu působili i dobrovolníci,“ zavzpomínal Švarc. Šéfem byl Honza Kroc, který hos některými kolegy vybral na náročné školení do Brna (kolega Luboš Kasl je rovněž symbolem věrnosti) a odtud už byl jen krůček k funkci velitele čety a posléze družstva. Chlapi, kteří si hasičinu vybrali jako povoláni, vstupují do služebního poměru. Platí to od roku 2000 a Švarc byl u tohoto zlomového momentu nebo u kolébky odborové organizace.

Na třicetiletý kolotoč směn si senior i jeho rodina museli zvyknout. Se čtyřiadvacetihodinovou službou, po níž následují dva dny volna. Harmonogram si nevybírá mezi všedními dny, víkendy či svátky. „Zásahů byly stovky. Od těch jednoduchých až po tragické nehody. Nedokážu vytěsnit především havárie při stavbě dálnice a nejsmutnější byly ty, v nichž figurovali malí pasažéři,“ říká muž, který je doma v Oseku velitelem jednotky SDH. „Už mám ale vychovaného nástupce. Lukáš Pokštefl pro to má všechny předpoklady.“ Jako důchodce se prý Švarc nudit nebude. Postarají se o to hlavně čtyři vnoučata a pro bývalého národního házenkáře sousedních Litohlav taky sport.

Areál HZS v Komenského ulici vypadal před třiceti lety úplně jinak než dnes. Oprýskaný domek v centru města nebyl tou nejlepší vizitkou a záchranáři hledali jiné prostory. Rozestavěný objekt na Šťáhlavské nebo území pod dálnicí. Zvítězil ale zdravý rozum a po bezplatném převodu plochy bývalým vedením Rokycan se mohli hasiči pustit do velkorysé rekonstrukce. „Dnes patří sbor mezi nejlépe vybavené jednotky se speciální technikou na Plzeňsku. A platí to i pro dobrovolníky,“ podotkl krajský ředitel HZS generál František Pavlas, který si slavnostní loučení nenechal ujít.