Poprvé se stalo, že neodborník a „neobjevitel“ dal zvířeti druhové označení. Dá se tedy říci, že Kateřina Tláskalová se stala tuzemskou superkmotrou opice.
„Poslouchala jsem s taťkou vědeckopopulární magazín Meteor. Tam o opici mluvili a v součinnosti s Národním muzeem vyhlásili soutěž na její pojmenování,“ říká Katka. Primát byl známý pod latinským názvem Rungwecebus kipunji. Jde o opičku s černou tvářičkou a bílou hřívou.

Jak si Katka našla podobu zvířátka, začalo dohadování s otcem, jinak hajným. Mladá přírodovědkyně nakonec vybrala pět jmen. „Vyšla jsem z toho, že opice je příbuzná s paviánem, ale není to přímo on. Proto ta přípona v pojmenování,“ vysvětlovala Kateřina. „Manžel byl pro delší tvar, tedy paviánovec, ale dceři se líbila kratší verze,“ dodala maminka Andrea. „K označení paviánec jsem podle objevitele přidala Johnsonův a na základě podoby chocholatý. S přihlédnutím k domorodému prostředí mými dalšími návrhy byly rungwa, uzungwa a kipunji,“ říká Katka.

Po čase zasedl vědecký tým, který hodnotil na třináct set došlých návrhů. „Moc nás potěšila zpráva, že se Katka dostala mezi čtveřici, jejíž názvy měly největší úspěch,“ konstatovala Andrea Tláskalová. „Byla jsem hrozně napjatá,“ vzpomíná její dcera. „Do poslední chvíle nechtěli víc naznačit, ani večer před slavnostním setkáním v Národním muzeu.“

Nadešel okamžik poznání a z úst Heleny Illnerové, předsedkyně Učené společnosti ČR, zaznělo: „Paviánec kipunji zvítězil.“ Poté Katka převzala osvědčení, že je autorkou českého názvu primáta, a také ceny. V doprovodu rodinného příslušníka ji čeká cesta za poznáním do Afriky, odkud bude točit i reportáž pro Meteor, a prohlídka depozitáře Národního muzea. „Tam půjde celá rodina,“ sdělila výherkyně, „do Afriky se mnou pojede mami.“ Má totiž na dceřině zájmu o přírodu svůj podíl. Vede ve škole ekotým, zoologický kroužek a mladé debrujáry, kde si žáci, včetně Katky, prohlubují svůj zájem o vědu.