S kyticí a dárkem dorazil i starosta Václav Kočí a patřil k těm, co nechtěli věřit očím. „Nejste jediný,“ usmívala se dcera oslavenkyně Zdeňka Chaloupková. „V nemocnici, kde nedávno maminka krátce ležela, na tom byli stejně.“ „Kdyby nebylo těch kyčlí, nic by mi nescházelo,“ povzdechla si drobná jubilantka. Byla jsem u Václava, to je syn, jen jsem se otočila od trouby a už jsem letěla.“ „Představte si, že to ještě čtyři dny rozcházela. Pak ji dovezli domů a v rokycanské nemocnici ji hned operovali,“ prozradila dcera. „To mi bylo dvaadevadesát a rok poté jsem tam byla s druhou kyčlí,“ svěřila se paní Zdeňka.

Pochází z Terešova. „Měli jsme pole, já byla nejstarší ze čtyř dětí, tak-že jsem všechno odskákala. Na ruce jsem byla vždycky šikovná, maminka chtěla, abych se vyučila švadlenou. Já se toužila osamostatnit a raději šla do služby. Nebýt války, byla by ze mne zdravotní sestra. Doktoru Vlachovi, u nichž jsem byla v rodině, jsem často pomáhala v ordinaci. Už mi domluvili i školu, ale pak mě povolali na práce v Říši. Abych se jim vyhnula, Holečkovi z terešovského zámku mě "uklidili" – najali mě na pomoc v zemědělství,“ vyprávěla oslavenkyně. Po provdání muž přešel z dolů v Chomli do Kovohutí a Zdeňka s ním. V Rokycanech dostali i byt. Obyvatelkou města je už 71 let.

Těší se ze čtyř vnoučat a osmi pravnoučat. „Ráda čtu noviny, poslouchám muziku a baví mě sledovat v televizi fotbal – fandím Viktorce. Řeknu vám ale i co mě štve: nepořádek kolem domů a špatná péče o zeleň,“ vypočítávala a starostovi hned jmenovala, co potřebuje vylepšit.