Tiskárna nazývaná 3D, jež dokáže věrně replikovat požadované předměty, stále mnohým připadá jako jev z oblasti sci-fi. Pro Milana Köhlera a Jakuba Radkovského ze Střední odborné školy Rokycany se ale stala běžnou skutečností. Tito dva studenti oboru informační technologie ji pod dohledem učitele Jaroslava Burdy od základu postavili, postarali se o řídící program a teď s ní míří do krajského kola odborné středoškolské činnosti (v o-kresním jim patří vavříny).

„Původně jsme vymýšleli téma ročníkové práce. Líbila se mi 3D tiskárna, na jednoho by ale byla velkým soustem. S Mi- lanem máme oba zájem o řídící systémy a řekli jsme si, že se nám to může hodit i při studiu na vysoké škole. Proto jsme se do toho pustili," uvedl Jakub. „Problémem je, že oficiální dokumentace neexistuje a typů komponentů, které si lze zvolit pro vytvoření řídící techniky, je strašně moc. Podle toho, co si člověk zvolí, musí se pak celá tiskárna naprogramovat," vysvětloval dál. Čas letěl a kluci se problémy jen pomalu prokousávali. Komponenty si objednali až v Asii. Dodání vždy trvalo minimálně tři týdny. „Prodejce se s námi domlouval lámanou angličtinou, značení neodpovídalo běžnému… Zajistit zapojení byl zpočátku pokus omyl. Pak Kuba našel někde na internetu, jak spárovat napájecí dvojice a už to bylo lepší. Aspoň se to rozpohybovalo. Zase jsme ale měli špatně nakonfigurovanou tiskárnu a ne- mohli zjistit kde. To nás opět na delší dobu zaseklo. Pan Burda ale domluvil konzultaci na Českém vysokém učení technickém, kde nám bratr dezignera tiskárny poradil," líčil Milan. Smůla je ale provázela dál. Kvůli nekvalitním tryskám došlo k poškození tiskárny. Museli si vyrobit vlast- ní. Nejdříve se pokoušeli upra-vit ty původní. „Pak jsme si je podle našeho návrhu nechali vyfrézovat z mědi a doupravili, aby nevedly tolik teplo. Zařízení totiž pracuje s teplotou kolem 230° Celsia a vysokým tlakem. Stejně to ale nestačilo, dokonce teplem došlo k poškození dalších dílů tiskárny.

pokračování na str. 2