„Dárcovství kostní dřeně bych přirovnal k dárcovství krve. Není čeho se bát, cítím se dobře. Nijak mě to neomezilo. Udělali jsme si s přítelkyní vlastně takový výlet do Plzně, při kterém mohu dát šanci na život nemocnému člověku. To je moc fajn pocit, který za tu trochu diskomfortu určitě stojí,“ tvrdí čtyřiačtyřicetiletý Stanislav, který podstoupil ve FN Plzeň odběr kostní dřeně pomocí takzvané separace krvetvorných buněk z krve.

Do Českého národního registru dárců dřeně se zapsal spolu s kamarádem před mnoha lety a už na to skoro zapomněl, když se mu letos v březnu ozvali, zda je ochoten darovat svou kostní dřeň. „Pokud jde o pacienta, tedy příjemce, pak můžu jen prozradit, že je z České republiky,“ dodává primář Hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň Pavel Jindra, který vedení kliniky a aktivity v registru převzal po primáři Vladimíru Kozovi, zakladateli Českého národního registru dárců dřeně. „17. června jsme si připomněli smutné výročí. Bylo to přesně deset let, co primář Vladimír Koza podlehl těžké nemoci,“ vzpomíná primář.

Nejdelší plavecká štafeta na světě. V bazénu SK Radbuza Plzeň vytrvalci úspěšně zvládli uplavat více než 1000 km. Plavci z plavecké školy Jiřího Řezáče překonali světový rekord amerických sportovců, který je zapsán v Guinnessově knize světových rekordů.
Plavci z Plzeňska překonali světový rekord

Vysvětluje, že kostní dřeň, respektive krvetvorné buňky, lze v současnosti darovat dvěma způsoby. Prvním je zmíněná separace z periferní krve, která se provádí bez narkózy pomocí speciálního přístroje – separátoru krevních částic. Druhým je tradiční odsátí dřeně jehlou z kosti pánevní pod narkózou. Konečné rozhodnutí, jak chce dárce své krvetvorné buňky darovat, je vždy na něm. „Lidé často volí separaci kvůli obavám z narkózy, protože o ní panují z minulosti mýty, že je nebezpečná. Ale není to pravda,“ upozorňuje primář.

Transplantační centrum hematologicko-onkologického oddělení je už od roku 2018 největším zařízením svého druhu v České republice. „V loňském roce jsme udělali přes 150 transplantací krvetvorných buněk, je to úctyhodný počet a bezkonkurenčně největší v celé republice. Centrum v Brně je dvakrát větší než my, mají podstatně více personálu a vykazují kolem stovky transplantací,“ říká primář.

Dodává, že plzeňský registr a oddělení zajišťují dvě třetiny všech nepříbuzenských transplantací kostní dřeně v České republice. Navíc disponují kompletními „transplantačními“ akreditacemi, včetně mezinárodních. „Léčíme pacienty ze Středočeského, Jihočeského, Severočeského, Karlovarského a samozřejmě Plzeňského kraje. Volají nám třeba i z Prahy, že nemají místo a zda jim odtransplantujeme pacienta. Pokud můžeme, pak vycházíme vstříc, jsme hodně efektivní, umíme si vše dobře zorganizovat i ve skromnějších podmínkách,“ uvádí primář. Při hledání vhodného dárce spolupracují s registry dárců z celého světa a mohou tak vybírat ze 40 milionů potenciálních dárců kostní dřeně. Ze svého Českého národního registru dárců dřeně pak mohou nabídnout 106 tisíc dárců, jsou tak největším registrem v republice.

Parkovací automat na Petrohradě.
V Plzni se rozšíří placené parkovací zóny

„Dokážeme najít vhodného dárce pro 90 procent našich pacientů. A důležitý je čas, protože transplantace je nejúspěšnější, když je provedená včas,“ zdůrazňuje primář s tím, že transplantace kostní dřeně je nutná u tří ze čtyř leukémií. Je k ní zapotřebí relativně málo krvetvorných buněk, pět procent z celkového množství u dárce, a cesta k pacientovi je mnohdy přes kus světa. Doprava je velmi složitá, protože pokud se posílá letecky, nesmí procházet přes kontrolní rámy, ozáření by kostní dřeň nenávratně poškodilo. Ke kratším převozům se využívají auta, ale dojezd je mnohdy kvůli kolonám komplikovaný, nejspolehlivější a nejbezpečnější je vlak, uvádí primář. Připomíná, že k léčbě leukémií i transplantací samotné je navíc zapotřebí podávání krevních destiček. Pro jednoho pacienta s akutní leukémií jich během celé léčby může být potřeba až od 40 dárců. Dají se darovat opakovaně, dárci musejí být starší 18 let, vážit alespoň 60 kilogramů a být v dobrém zdravotním stavu. Běžná frekvence dárcovství je 1x měsíčně, samotný odběr trvá hodinu. Darovat krevní destičky lze až do 60 let. Jejich potřeba je velmi vysoká, pro pacienty jsou životně důležité, a proto jsou v separačním centru fakultní nemocnice na Lochotíně, kde zatím dělají až 1500 odběrů krevních destiček za rok, rádi za každého nového dárce. „V současnosti máme v evidenci zhruba 300 dárců, ale potřebovali bychom jich podstatně více,“ doplňuje zástupce primáře Daniel Lysák.

Transplantačnímu centru se daří snižovat komplikace v léčbě a také v úmrtnosti nemocných s leukémiemi a dalšími poruchami krvetvorby. „Posunul se i věk pacientů, kteří u nás podstupují transplantace. Před dvaceti lety ji šedesátiletý pacient nedostal, v současné době je běžná i u starších lidí. Počet vyléčených se zvyšuje nejen u dospělých, ale i u dětských pacientů. Prakticky jsme na tom zhruba stejně jako podobná pracoviště v Evropě,“ uzavírá primář.