V pátek 17. listopadu odpoledne v 16 hodin, v době, kdy se v Praze na Albertově v areálu Univerzity Karlovy sešli před budovou Patologického ústavu studenti, kteří poté šli v průvodu až na Národní třídu, se studenti sešli i v Plzni. V Kopeckého sadech přišla památku Jana Opletala uctít jen asi stovka studentů, vše tehdy proběhlo v poklidu.

O den později, 18. listopadu, se v Plzni objevily první známky aktivity. Před uvedením premiéry v Komorním divadle přečetl herec Pavel Pavlovský jménem souboru prohlášení, v němž přítomní odsoudili policejní zákrok na Národní třídě v Praze. O den později vyhlásilo Divadlo J. K. Tyla stávku. Víkend jinak pro většinu lidí uplynul zcela poklidně.

V Karlových Varech se v pondělí 20. listopadu, stejně jako další dny, scházeli před hlavní poštou na dnešní ulici T. G. Masaryka lidé, kteří nesouhlasili s režimem. Zde se četly nejzajímavější zprávy a dokumenty, které přicházely z Prahy. K malé partičce protestujících lidí se postupně přidávali další a na každodenní srazy v sedmnáct hodin pak chodili i studenti, a také celé třídy středních škol.

Velkou postavou událostí se stal Jindra Konečný, disident, kterého StB i věznila. Před pěti lety zemřel a Karlovaráci se dodnes při oslavách 17. listopadu scházejí před hlavní poštou, kde zapalují svíčky nejen u obchodního domu Perla, kde před čtvrt stoletím vzniklo improvizované pódium pro řečníky, ale i naproti přes ulici u domu, kde má Jindřich Konečný pamětní desku.

V pondělí 20. listopadu se v Plzni studenti spojují s disentem. Jako první začali stávku připravovat studenti lékařské fakulty, vede je Marcel Hájek, dnes chirurg a donedávna městský zastupitel. Vstoupili do ní o den později. „Děkan Macků nám předal klíče od fakulty a řekl, že bojujeme za svou budoucnost a že nám v tom nebude a nechce bránit," vzpomíná Hájek. V úterý 21. listopadu se také v Plzni konala první skutečná demonstrace, před lékařskou fakultou se sešlo asi tři tisíce lidí.

Ještě více lidí přišlo ve středu 22. listopadu na náměstí Republiky, od toho dne se tyto demonstrace konaly každé odpoledne až do 28. listopadu. Přelomem byl také moment založení Občanského fóra (OF) v Pivovarském muzeu v Plzni.

V noci ze středy na čtvrtek proběhl v Plzni plakátovací souboj mezi studenty a milicionáři. To, co milicionáři strhali z ohrad, výloh a sloupů, studenti znovu krátce nato vylepili.
Pro výrobu plzeňských plakátů vznikla jakási manufaktura na rohu Bezručovy a Smetanovy ulice. „Proces tvorby byl zajímavý. Výtvarníci psali, studenti vybarvovali a ještě mokré plakáty roznášeli na schodiště v chodbě domu. Jak plakáty schnuly, posouvali jsme je z horních schodů k nižším. Dodneška si pamatuju, že těch schodů je osmdesát," popsal výtvarník Karel Syka.

Ani v Karlových Varech nezůstali se založením Občanského fóra pozadu. Vzniklo v tehdejším divadelním klubu (dnes už je dům zbourán) mezi besedami v divadle Vítězslava Nezvala (dnes Městské divadlo), kde se scházeli lidé a místo představení s nimi herci debatovali. Prvním manažerem vzniklého OF byl Radan Večerka.

Na pondělí 27. listopadu byla vyhlášena celorepubliková generální stávka. V Plzni byla obava zejména z toho, zda se přidá největší podnik – Škodovka a zda vedení zaměstnance pustí z areálu. Na náměstí Republiky byly tehdy tisíce lidí, kolem půl druhé dorazily další tisíce – škodováci.

„Ještě jsme je neviděli, ale už z dálky se k nám nesl hluk a skandování. Byl to obrovský zážitek… a definitivní zlom," nezapomíná ani po letech Miroslav Anton, jeden ze spoluzakladatelů plzeňského OF. Padla poslední naděje režimu, že dělnická třída zůstává věrná ideám komunismu. Celkem se demonstrace zúčastnilo až padesát tisíc lidí.

V úterý 28. listopadu studenti a divadelníci oznámili, že setrvávají ve stávce. O den později změnilo Federální shromáždění ČSSR Ústavu – byl zrušen článek o vedoucí úloze Komunistické strany Československa. Svobodě už nic nestálo v cestě.

(S využitím knihy Miroslava Antona: Listopad 1989 v Plzni)