Osmadvacetiletý znalec počítačů z Rokycanska, který mimo jiné působí i jako fotbalový rozhodčí, se proslavil už před třemi lety vytvořením aplikace na rozpoznávání hub SvampeAtlas. Spolupracoval přitom s dánskou mykologickou organizací a projekt získal řadu ocenění.

Nyní se blýskl triumfy hned na třech mezinárodních soutěžích. Vytvořil systém, podle něhož lze určit nebezpečné druhy hadů, je autorem softwaru na identifikaci rzi pšeničné a také detekuje zvířata z fotopastí.

Kdy jste se začal počítačům věnovat důkladněji?

Někdy od osmé třídy. V rokycanském Domě dětí a mládeže jsem navštěvoval kurzy programování a pokračoval elektrotechnickou průmyslovkou v Plzni na Slovanech. Střední školu jsem ale dokončil v SOŠ Rokycany, což je součást gymnázia.

A následoval přestup na vysokou školu.

Zvolil jsem katedru kybernetiky a řídící techniky Západočeské univerzity. Bakalářský a magisterský titul potěšil, ale nespokojil jsem se s tím. Počítačové vidění včetně zpracování obrazu, to byl obor který mne doslova vtáhl. Přispěl k tomu pobyt na mezinárodní letní školev Itálii. Poznal jsem na Sicílii vědce z celého světa a byl mezi nimi profesor Jiří Matas z Českého vysokého učení technického. Nabídl mi spolupráci a přizval vrstevníka Milana Šulce. Premiérou skupiny bylo automatické rozpoznávání rostlin v počítači.

Jak jste se dostal k houbám?

Soutěž vypsala dánská mykologická organizace a zaujala třeba i společnost Google. S rozvíjení systému pro rozpoznávání hub se neloučíme. Aktuálně navyšujeme počet tříd na 2500 druhů a také zvyšujeme přesnost, s jakou je systém schopen houbu identifikovat.

Ze severu jste se ale virtuálně přesunul do středu Evropy.

Ovlivnila to soutěž, jejímž iniciátorem byl švýcarský Institute of Global Health. Lákal mne přechod z rostlinné říše ke zvířatům. Zejména, když jsem přes skype navázal kontakt s Miroslavem Valanem. Původem ze Srbska, který našel zázemí v Brně, ale vysokou školu studuje ve Stockholmu. Během dvou měsíců jsme připravili program, určující až 800 druhů hadů. Za pouhý rok zemře na jejich uštknutí sto tisíc lidí a dalších 400 tisíc se potýká s vážnými následky.

Aplikace má být brzy zveřejněna a zpřístupněna pro veřejnost. Přispět by tudíž měla k záchraně životů.

Čím vás zaujala rez pšeničná?

Motivace spočívala ve využití umělé inteligence při boji s chudobou a hladomorem v afrických zemích. Rozpoznání choroby, která rostlinu postihuje, může předejít jejímu dalšímu šíření a alespoň zčásti zamezit dopadu na úrodu i finanční příjem zemědělců.“

A dostali jsme se k identifikaci zvířat, zachycených fotopastí.

Řešení pro automatickou detekci zvířat z fotopastí se týká Národního parku Serengeti v severní Tanzánii. Zadání soutěže, organizované ve spolupráci s Microsoftem, zaujalo na celém světě 811 týmů. Mně a Valanovi trvalo sestavení programu na cestě k prvenství pouhých deset dní. Těžit by z něho mohli vědci třeba při monitorování pohybu lvů. Sedm milionů snímků z 255 pastí umí aplikace rozlišit rychle a přitom spolehlivě.

Máte políčeno i na jiná odvětví?

Rozpoznávání a detekování korálů není sice obor, který má šanci na nějaký obří rozmach v rámci České republiky, Ale užitek by z něho mohli mít mořští biologové.

Zbývá vám při bádání čas na jiné aktivity?

Ruku v ruce s výzkumem sem patří cestování. Při konferencích jsem zvaný na prezentaci svých prací. Jenže rok 2020 nebyl turistice úplně nakloněný. Stihl jsem na konci února americký Aspen a pak oželel Etiopii, Švýcarsko, Skotsko, znovu USA nebo Řecko.

Česko toho ale nabízí taky hodně.

Určitě. Zejména, když mohu jezdit na chalupu v Srní, kde nechybí ani vlastní pivovar. Dal jsem mu jméno Haslhofský Bedřich.

Zvládáte se dál o studium dělit s fotbalovou píšťalou?

Jako rozhodčí jsem začínal na Rokycansku, jsem rodák z Kamenného Újezdu. Dotáhl jsem to na listinu krajského přeboru, ale i tady platí smutné konstatování jako v případě výletů. Koronavir se postaral o předčasný závěr minulé sezony a ani teď to nevypadá optimisticky. Přišel jsem navíc o republikový projekt VPR, což je zkratka Vzdělávacího programu rozhodčích.