Mirošovští jsou na svého občana náležitě pyšní. Trénovat ale jezdí do Chrástu. Jednak tam oceňuje větší podporu sportovního dění, ale hlavně v tamním klubu TJ Spartak našel trenérku, jakou si přál. „Pavle Pelikánové jsem před lety padl do oka a od té doby se mi věnuje," sdělil mladý vladař dorosteneckých mistrů luku. Letos za ně startoval naposled, příště už poměří um a zdatnost s muži.

Petr se ´zahnutým dřevem´a šípy kamarádí osm let. Přivedl ho k tomu otec, který je i jeho dvorním učitelem. „Táta má velký podíl na mých úspěších, je i můj jediný sponzor. Všude mě vozí, všechno potřebné pro lukostřelbu kupuje. Bez něj bych nestřílel," vyznal se Petr. Vzhledem k tomu, že mladý muž teprve začíná na Západočeské universitě studovat Fakultu elektrotechnickou, je sedmdesát tisíc na základní vybavení cena vysoká. „Druhý luk mám proto půjčený," vysvětloval Rada.

Týdně zatím trénuje tak šest hodin a cvičení má většinou rozložené do tří dnů. Držet třemi prsty 21 kilogramů a zádovým pletencem je napínat stále dokola, není právě snadné. „Už mi to ani nepřijde. Únavu a bolestivost svalů řešívám horkou lázní," sdělil Rada.

Doufá, že jeho náročný koníček půjde dohromady s vysokoškolským studiem. Tréninky omezovat nechce, hodlá se dobře uvést v mužské lize. Pokračovat by chtěl jak v terén- ní, tak i halové lukostřelbě.

Kromě dvojnásobného mistrovského titulu už má k dalším metám našlápnuto dobře. Jen o chloupek mu unikl bronz na mistrovství Evropy a na mistrovství světa ve Francii ve velké konkurenci obstál jako čtrnáctý. „Vyzkoušel jsem si práci v jiném terénu než u nás, to musím víc trénovat. Byli jsme v horském středisku a střílelo se hodně do prudkých kopců i dolů. Jde o něco úplně jiného. Za zkušenosti z Val d´Isére jsem rád," vysvětloval Petr.

Chuť do tréninků, píle a předsevzetí dokázat ještě víc mu rozhodně nechybí. Jedno bez čeho se vrcholově zvládaný sport dnes neobejde, a to peníze, však přece jen postrádá. „Potřebovalo by to ještě sponzory," přeje si.