Když v roce 2000 vstoupil do armády jako voják z povolání, netušil, že o tři roky později pojede na první misi do Kosova. „Byl jsem zvědavý, jaké to je v cizím státě a tam, kde byla válka," svěřil se Albrecht. „Chtěl jsem hlavně pro svou práci získat zkušenosti. Dokázat to, co málokdo v okolí. Peníze jsou samozřejmě věc další," vyprávěl. „Odjížděl jsem od manželky a dvou dětí. Tehdy jim bylo dvanáct a jedenáct. Věděl jsem, že to dělám pro rodinu. To mě hodně motivovalo. Žena sice měla strach a obavy, ale zvládla to," pokračoval.
Do Kosova se ale vrátil ještě dvakrát. „Měsíce v jiné zemi rychle utíkaly. Mám odtamtud hodně zkušeností a zážitků. První a druhou misi jsem v Kosovu strávil půl roku. Ta poslední byla na devět měsíců, ale já jsem tam přijel jen na sedm," vysvětlil Albrecht. Po těchto zkušenostech nastoupil do vojenského útvaru v Rožmitále pod Třemšínem k protiletadlové raketové brigádě. „Když zde vojáky v roce 2003 zrušili, byli jsme přesunutí do Strakonic. V rámci reorganizace v roce 2013 zaniklo mé místo. Díky tomu, že jsem byl v roce 2008 a 2010 2011 v Kosovu s jineckými vojáky, nastoupil jsem zde u dělostřelectva. Působím tu dodnes," vzpomínal. Na mise však nikdy nezapomene. „Mám často před očima to utrpení lidí, které způsobila válka. Musela to být hrozná doba. Nikdy jsem ale nelitoval toho, že jsem se rozhodl odjet. Člověka to obohatí, hlavně v pohledu na život," uzavřel Albrecht.
