Miloslav Kofroň (ročník 1920 a dnes nejstarší obyvatel Rokycan) se podělil o zážitky v roli tehdejšího studenta: „ Vstal jsem do školy a vyrazil na kole. Byla sychravá zima a mokrý sníh, takže jsem jel pomalu bílou vrstvou po hlavní silnici. V půli cesty do Rokycan jsem najednou zpozoroval protijedoucí vojáky. Jeli na motocyklech po pravé straně a já překvapením málem sklouzl do příkopu.“

První němečtí vojáci přijeli do Zbiroha rovněž 15. března. „Vzpomínám si, že ten den byl ošklivý po všech stránkách. Nejen tím, co se stalo, ale také sněhem a plískanicí. Vojáci byli promrzlí a mokří. Stáli jsme tehdy s kamarády na náměstí a nebudu zastírat, že jsme brečeli vzteky a lítostí,“ vzpomínal Viktor Veverka na zlomový okamžik, který stál na začátku jeho pohnutého životního osudu. V roce 1939 se učil ve Strojírně Hopfengärtner v Holoubkově zámečníkem. Jeho kamarád Vláďa Matoušek se ve stejné době učil ve Zbirovii a později studoval strojní průmyslovku. František Nepeřený navštěvoval gymnázium v Rokycanech.