Vitální muž proháněl ve čtyřicátých letech třeba Ford Canada F60L No 12, nebo vezl slavnou českou automobilovou závodnici Elišku Junkovou.
„V říjnu 1949 jsem narukoval na vojnu, a to do Kašperských hor. Tam jsem byl šest neděl a pak už jsem absolvoval autokurz v Čáslavi,” líčil své profesní řidičské prvopočátky Sušánka. Odtud se vrátil do Rudohoří. „V té době jsem jezdil například s americkým vozem z války Studebarem nebo sovětským gazíkem,” vyjmenoval. Jeho další kroky vedly do Klatov, kde usedl za volant amerického jeepu Willys. „Jednou velitel zaspal. Musel být včas v Praze, a tak mi řekl: ´Jeď, jak chceš, ale hlavně ať přijedeme včas.´ Tehdy jsem tam z Klatov dojel za hodinu a čtvrt,” vyprávěl Sušánka. Na některé vozy, jimiž tehdy jezdil, se přišel podívat právě do vojenského muzea.

Život dobrodružného sportovce je ovšem na zážitky skutečně bohatý. Dodnes si považuje výjimečného setkání s českou závodnicí Eliškou Junkovou. „Tu jsem vezl svou tehdejší škodovkou tisícovkou,” hrdě popisoval Sušánka.

Ani po skončení vojenské služby ovšem na motorismus nezanevřel, osud ho navíc přivedl k dalším významným lidem. „Po vojně jsem jezdil u Armastavu, kde mi závozníka dělal syn Stanislava Broje, kterého komunisti odsoudili na smrt” vypověděl Sušánka.

V současnosti, kdy je muži úctyhodných dvaaosmdesát let, se stále nebojí sednout za volant. Jezdí už ale jen příležitostně. Den s Deníkem si i vzhledem k místu konání nenechal ujít. „Využil jsem této akce. Vybavuje se mi mnoho vzpomínek a zážitků z vojny, když si prohlížím exponáty. Je to opravdu hezky připravený program,” uzavřel.