Není divu, že se stále neuvěřitelně svěží senior objevil v Žákavě na jižním Plzeňsku. nešlo ale o náhodu protože jeho vnuk Miroslav patřil mezi organizátory srazu historických a sportovních vozidel. „Mám radost, že se tahle záliba v rodině dědí,“ usmíval se Souček. Na svět vykoukl roku 1931, aby o šestnáct let později vlastnil řidičský průkaz. To už měl za sebou posezení na ČZ 98 a pikantní je, jak k osvědčení přišel: „Zkoušky jsem absolvoval tak, že instruktor ryl zahrádku a dával mi otázky přes plot.“
Na stroji ČZ 125 T pak pan Miloslav absolvoval první velkou konfrontaci v Českých Budějovicích. po úpravě sacího hrdla a karburátoru jen těžko hledal přemožitele, takže přesedlal na pětistovky. S mašinou zn. ESO závodil hlavně v Československu a ve Francii. Pětkrát se stal mistrem republiky a zná všechny tuzemské tratě dokonale: „Při Přerovské rokli jsem býval miláčkem diváků. Ale krásné to bylo i v Sedlčanech, Žamberku nebo Českém krumlově,“ říká muž, jemuž na mistrovství Evropy 1960 patřila po součtu čtrnácti podniků 3. pozice. O rok později pak skončil v půllitrech na světovém šampionátu čtvrtý.
Součkova kariéra vrcholila roku 1963, jenže dál se ve Stříbře i jiných místech zajímal o motoristické dění. Přibrzdila ho sice kritika vstupu vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, leč nezatrpknul. Objížděl veteránská klání a čas si našel i pro oblíbenou myslivost.
