Jedlého hříbka od hořčáka bezpečně poznala dřív, než to dokázala pořádně vyslovit. Maminka ji brala na houby jen, co začala chodit. A co se jako dítě naučila, to ve svém volnu prohlubuje dalším studiem a výpravami s odborníky. Všímá si i druhů, které většina amatérů přejde.

Přesto Eva Kalčíková (na snímku) říká, že své houbařské znalosti nemůže s mykology srovnávat. Těm ale naopak často chybí to, čeho má 35letá floristka ze Lhůty dostatek. Evě přeje houbařské štěstí!

TRÁPÍ MYKOLOGY

Asi před třemi týdny potrápila nezvěstického mykologa Libora Hejla unikátním nálezem v katastru Rokycan. Na místě, které pochopitelně neprozradí, potkala hřib dřevožijný. Je to mimořádně vzácná houba a Hejl se ji nejen v našem kraji marně snaží objevit už asi deset let. „Nevím o tom, že by ho na Plzeňsku někdo někdy předtím našel. Já sjezdím půl republiky, abych tu houbu objevil a ona mi pak zavolá, že to má v lednici. To je u ní běžné,“ kroutí Hejl hlavou.

Ilustrační foto.
Obce bojují o udržení obchodů

Aby toho nebylo málo, jela se houbařka v ten samý den odpoledne projet na svém koni nad Starý Plzenec. Při projížďce uviděla hřib přívěskatý, který roste jen v teplejších oblastech například v Polabí a ve zdejších končinách je opět unikátem. „Vůbec to není pro něj typická lokalita, naopak. Na tom, jak se takovéhle houby začínají objevovat i v mírných pásmech, je krásně vidět, jak se otepluje,“ říká Kalčíková. Na kontě má i další rarity. Před pár lety našla třeba kačenku českou, která prorostla šnečí ulitou.

NA BĚLOUŠI S KOŠÍKEM

Houby z koně hledá běžně. Dostane se mnohem dál a navíc tak spojila své dvě největší záliby, stejně jako její kamarádka Simona Adámková z Tymákova.

Takže pokud půjdete někde v okolí na houby a potkáte dvě jezdkyně na bělouších s košíkem přes ruku či s plátěnou taškou, můžete se rovnou otočit a jít domů.

Že Evě žádná houba neunikne, předvedla i v roce 2010 v Blovicích, kde místní mykologický spolek pod vedením Václava Červeného každoročně pořádá mistrovství světa v hledání hub. Samozřejmě vyhrála. „Od té doby jsem tam radši nejela, abych je moc netrápila,“ směje se houbařka.

A jak má své úlovky nejraději? Prý jako škvarečky na sádle a pak samozřejmě záleží, jak které. „Smažené hříbky třeba vůbec ráda nemám. Na smažení je bezkonkurenčně nejlepší sírovec žlutooranžový. Dršťková je zase třeba dobrá z kotrče, ze sluk nebo opěnky měnlivé, tu jsem měla nedávno. Mimochodem chovám africké plže, a ti milují holubinky,“ dodává ještě Eva.

Rozlámaný dětský domeček v areálu FC.
Areál v Husových sadech poničil neznámý agresor