„Jsem na rokycanském hřbitově už od sedmadevadesátého a takové silné mrazy, jako byly v posledních dvou týdnech, pamatuji naposledy před pěti lety,“ vzpomíná Matuška. „Zem byla tenkrát strašně zmrzlá, vůbec nešla ukopnout. Práce v dvaceti stupních pod nulou není žádný med. V takových podmínkách se musí nachystané hrobové místo nejdřív pořádně zakrýt, buď izolací nebo kobercem, aby nebylo tolik ztuhlé,“ popsal správce rokycanského hřbitova.

„Navíc i sám hrobník se přece musí nějak vnitřně zahřát. Teplé oblečení a rukavice mnohdy opravdu nestačí. Ideální je v tomto případě doporučit domácí grog,“ doplnil Moto z pohřební služby.

Postup hloubení jámy je v mrazech složitějíší, musí se rozdělávat oheň, aby se horní vrstva hlíny postupně rozehřála. Práce jim trvá často více než osm hodin, nebo se rozdělí na dva dny. Hrob musí vykopat do hloubky kolem metru osmdesáti, tento parametr je přímo určen zákonem. Oba odborníci se shodli, že pokud na místo lze zajet, využívají jako dobrého pomocníka malý bagřík.

Nyní už se ale na Rokycansku klasický pohřeb do země příliš nepraktikuje. „Pozůstalí většinou dávají přednost zpopelnění. Provádíme tak maximálně kolem deseti pohřbů do země ročně. Je to spíše otázka víry a pak módy, pokud tohle slovo v našem oboru lze vůbec použít. Třeba ale kolegové na Moravě, kde je mnohem více věřících, pohřbívají do země až 70 procent nebožtíků,“ řekl Moto. „Moje profese mi nevadí a řekl bych, že tu nemám žádné problémy,“ sdělil správce.

„Znám lidi, kteří řeknou, že by to dělat nemohli. Je to určitě dost individuální. Někomu třeba trvá déle, než si na tohle neobvyklé povolání zvykne. Jinak k mé práci samozřejmě patří i ostatní činnosti na hřbitově, jako příprava uren, vyměřování hrobů kameníkům, udržování loučky rozptylu a v teplejších měsích také sekání trávníku na hřbitově,“ vyjmenoval Matuška.