„Ačkoli už máme za sebou skoro celý měsíc, situace je stejná jako loni. 80 procent pohřbů se uskuteční bez obřadu,“ sdělil Cehlárik.

Jeho tvrzení potvrzují také lidé, které jsme oslovili. „U svých blízkých bych to řešil bez obřadu a já sám to tak chci. Svůj pohřeb už mám vyřešený a zaplacený,“ řekl Milouš Dobromysl, který se proto stal členem Společnosti přátel žehu. „Nevnímám to tak kvůli penězům, ale z psychického pohledu,“ dodal.

Pro pohřeb bez obřadu je také Pavel Čechura. „Ta tradice se vytrácí. Člověk dneska je a zítra není, nikdo už si nevzpomene,“ konstatoval Čechura.

Podle rokycanské psycholožky Květoslavy Čapkové je ale škoda poslední rozloučení se zesnulým neuskutečnit. „Na tuto záležitost může mít každý jiný názor, ale lidé potřebují rituály. Ty se zachovávat mají, vnášejí řád do našich životů. Je důležité rozloučit se, uzavřít jednu kapitolu a mít kam za zesnulým blízkým jít,“ myslí si Čapková.

Zrušení pohřebného, který nově obdrží jen ten, kdo vypravuje pohřeb nezaopatřeného dítěte nebo nezaopatřené dítě, vypravující pohřeb, u některých lidí nehraje roli. Přesto už dříve někteří pozůstalí v pohřebních službách „zapomínali“ své nebožtíky.

Například už zmíněná rokycanská pohřební služba kvůli tomu koupila společný hrob. Za poslední dva roky u ní ale zůstalo nevyzvednuto dalších dvacet uren.

S eventualitou zemřelých, o které nikdo nestojí, musejí počítat i některá města a obce. Například Mirošov vypravuje ročně osm až deset pohřbů.