Nejen mláďata, která byla nalezena v různých částech Rokycanska, Berounska a Hořovicka, ale i lehce zranění dospělí ptáci se díky vnímavým lidem dostali k nám. V přírodě by zřejmě zemřeli, ve stanici dostanou potřebnou péči a většina z nich se navrátí zpátky do svého přirozeného prostředí.
Tito dravci ale nejsou jediní, kterým pomáháme. Během roku přijímáme kolem tři sta až tři sta padesát živočichů, jež se snažíme vrátit zpět do volné přírody. Ne vždy se nám to však kvůli závažnosti zranění daří a část pacientů bohužel uhyne.

Poštolky jsou jedni z nejužitečnějších opeřenců patřící do skupiny sokolovitých dravců o rozpětí asi pětasedmdesáti centimetrů. Často pátrají po kořisti ve svém typickém třepotavém letu, aby posléze zaútočily střemhlavým letem k zemi a uchvátily hraboše. Sameček má šedou hlavu, výrazný černý vous a na konci šedého ocasu je černý, bíle lemovaný pruh. Hlava i ocas samice jsou hnědé. Ozývají se pronikavým daleko slyšitelným ´kliklikli´ a patří k nejhojnějším sokolům střední Evropy. Poštolky jsou velice krásní a inteligentní dravci.

Poměrně často však hynou na sloupech vysokého napětí, zvláště pak neobratná mláďata, která využívají sloupy pro svůj odpočinek. Takto zraněné poštolky, které můžeme vidět v záchranných stanicích, jsou odsouzeny k trvalému žití v lidské péči. Nicméně jim to mnohdy nebrání k rozmnožování, přičemž i rokycanská záchranná stanice každoročně vychovává několik mláďat, které posléze vrací do přírody metodou volného letu. To však za předpokladu, jsou-li zraněné poštolky včas nalezeny. V opačném případě pomalu hynou či se stávají kořistí jiných živočichů.

Na sloupech však nehynou jen poštolky, ale celá řada dalších, někdy i velmi vzácných živočichů. Díky činnosti záchranných stanic však i tito živočichové dostávají šanci a mohou se v některých případech zapojit i do chovných programů jednotlivých zařízení.
Bližší informace o činnosti národní sítě stanic získáte na www.zachranazvirat.cz