Navíc připomněl také další problém, kterým je vzhledem k zanesení řek malá spádovost, a tím i menší výkon elektráren. „Původně naše turbína na 1,40 metru spádu dávala 8 až 10 kilowat, v současné době jsou to jen dva a půl kilowaty. Spádové poměry se změnily. Vyčištění toku je problém. Teď se vedou další jednání, možná se díky snaze SÚS aspoň o 30 centimetrů podaří dno snížit,“ doufá. Podle Jakuba Rataje z odboru životního prostředí MěÚ Rokycany je v městě i druhá vodní elektrárna, na Práchovně, a v Kamenném Újezdě třetí. „Řada dalších je na Berounce,“ říká Rataj.

Alternativní zdroj pro výrobu elektrické energie si opatřil také Jíří Pour. Do Mirošova si z Pavlovska od Václava Šantory přestěhoval jím vyrobenou větrnou elektrárnu. „Mám už jí asi sedm let, je nízkonapěťová, desetikilowatová, používám ji na předtápění bojleru. Čtyřiceti až padesátistupňovou vodu získám. Pak už stačí jen lehce dohřát,“ uvedl majitel. Zařízení je rozměrné a zdaleka viditelné, na patnáctimetrovém stožáru je namontována třílopatová vrtule. „Chod má ale tichý a dává mi tak pět – šest kilowat,“ doplnil Pour.

Problém trochu paradoxně nastává, když vítr hodně silně fouká. Protože lopaty jsou namontované napevno, je třeba vylézt k nim nahoru a chod zastavit. „Kolikrát už mi při tom šlo o život,“ dodal Pour. Přesto zalitoval, že elektrárna už je za zenitem. Nová by totiž přišla hodně draho. Podle jeho zjišťování takové zařízení, využívajcí moderní technologie tak, že větrná elektrárna ani nemusí být na kopci, by přišlo na více než šest set tisíc. „Škoda také je, že ČEZ v západních Čechách nemá o energii z větrných elektráren zájem. Nepodporují to, protože větrné mapy podle nich nesplňují podmínky,“ vysvětloval Pour.


Naproti tomu energii, kterou získává Střední odborná škola v Rokycanech ze sluečního panelu, odebírají. „Dáváme energii do sítě a ČEZ potom za ni odečítá škole ze spotřeby,“ řekl nám Július Regula. Panel umístěný na střeše budovy má plochu asi dvanáct metrů čtverečních a za optimálních podmínek dosahuje výkonu přibližně jedné kilowathodiny. To znamená, že při plném výkonu by utáhl třeba chod čtyř počítačů.

„Momentální výkon se ale mění neustále, sekundu od sekundy. Stačí malý mráček a výkon klesne na 150 watů. Také v zimě, kdy slunce svítí pod ostrým úhlem, je výkon panelu malý. Celková účinnost přeměny světelné energie na elektrickou se pohybuje někde mezi 13 až 15 procenty,“ informoval Regula. Zbývá dodat, že zařízení nepořizovala škola na základě svého prvotního záměru, ale nabídky. Zapojila se do celostátní akce Slunce do škol.


Díky zpracování biomasy svou spotřebu elektrické e– nergie plně pokrývá společnost Integro, a.s. První kogenerační jednotka bioplynné stanice pracuje od roku 2006, druhá od počátku roku 2007. „Přitom každý kubík plynu se přemění asi ve dvě kilowathodiny elektrické energie. Ve vyhnívacích věžích se za 24 hodin zpracuje 70 až 80 kubíků kejdy a z tohoto množství se vyrobí zhruba 3000 kubíků plynu,“ řekl nám vedoucí biostanice Josef Pfleger.

Získanou energí pokrývají vlastní spotřebu biostanice i s porodnou prasat, zbytek odvádějí do sítě. Poměr není pokaždé stejný, ale přibližně je to tak polovina do sítě a polovina pro sebe.