Nese název Paleontologie a skalníci na Rokycansku. Je koncipovaná tak, aby podávala fundovanou výpověď z hlediska odborného, ale kromě toho poskytovala i zajímavosti pro laickou veřejnost. Tedy aby byla poučná, ale přitom i zábavná.

Vznikla společným úsilím specialistů ze Západočeského muzea v Plzni (ZMP), jejich dnes už kolegů z Muzea dr. B. Horáka a odborníků z Přírodovědné fakulty Univerzity Karovy (UK) v Praze. Za Rokycany se na vzniku expozice podílí Martina Korandová, která má paleontologické sbírky na starosti, Za ZMP Josef Pšenička a Petr Kraft, který ale spolu s docentem Markem zastupuje i UK. Svůj podíl na pod- poření akce zajímavými doku-menty má také Hana Hrachová, ředitelka rokycanského pra- coviště Státního archívu . „Sdílením materiálů a další spoluprací se tedy na vytvoření expozice podílí několik institucí. Je tu shromážděná ukázka přírodovědného dědic-tví, jde o představení materiálů, které jsou k dispozici a jež se mohou zpracovávat. Vlastně už je to vhled do budoucího Muzea paleodiverzity, které v Rokycanech vznikne," uvedl Pšenička. „Cílem není izolace institucí, ale naopak rozvíjení spolupráce a o to jde už i při této výstavě," dodal. V Ro- kycanech tak bude k vidění jeden z velkých unikátů mega-neura. „Možný vzhled těchto pravěkých vážek už ve svých obrazech přiblížil Burian, ale tohle je první skutečný světový nález a pochází z vykopávek u Ovčína na Radnicku. Odtamtud si tu návštěvníci také budou moci prohlédnout větve nahosemenné rostliny a jejich konečný vějíř," přidal další lákadlo budoucího představení Pšenička.

„Návštěvníci se také dozvědí, že paleobotanika coby vědecký obor se narodila v Březině. Díky bádání hraběte Kašpara Marii Šternberka. Už Joachim Barrande ho roku 1820 označil za zakladatele oboru, což je v expozici také zdokumentované," upozornil z hlediska kraje na přímo světový bonbonek Kraft.

Výstava Paleontologie a skalníci na Rokycansku by nebyla myslitelná bez další regionální speciality rokycanských kuliček.

„Dalo by se říci, že pro svět je znovuobjevil učitel Katzer. Už v osmnáctém století je ale o nich zmínka," informoval Kraft. „Jako první je roku 1786 popsal Johann Jirasek, správce zbirožského panství. Zpracoval petrografickou mapu, vlastně nejstarší v Čechách, a v té souvislosti učinil zmínku o nálezu zajímavých zkamenělin. Katzer pak místo jejich výskytu hledal v polích a našel. Protože byl disciplinovaným občanem monarchie, poslal ukázku do Vídně a odtamtud se dostala k Barrandovi. Ten sem roku 1855 na podzim přijel se svými skalníky a zaznamenal, že až do prvního sněhu zkameněliny hledali," vyprávěl Kraft.

Dozvěděli jsme se od něj i to, že jako správným patriotům by nám všem, a zejména Oseckým, protože odtud pocházel, mělo být známé jméno Johann Thaddäus Lindacker. Jeho pů-vodní jméno je ovšem Jan Tadeáš Linda a hrabě Šternberk, protože věděl, že ho zajímají zkameněliny i nerosty celkově a hledá je, si ho najal, aby mu uspořádal sbírku. „Linda hraběti časem věnoval i tu svoji a obě se pak spolu, coby Lindac-kersko Šternberská, staly součástí fondu vznikajícího Národního muzea. Ovšem posléze se pak už uváděla sbírka jen jako Šternberská," sdělil Kraft. Linda, který trpěl turberkulózou, byl pohřbený v Oseku u kostela, ale jeho hrob dnes už neexistuje.

Vitríny nové expozice obsa-hují řadu dalších zajímavostí a my se k nim budeme vracet.