„Nevím jaké sekty na Rokycansku působí. V žádném případě však nelze zaměňovat to, co zastávají, za náboženství,“ konstatoval rokycanský kaplan církve římsko – katolické Robert Bergmann. „Sekta je uzavřená skupina lidí, kteří vyznávají pouze nějaké hodnoty,“ zdůraznil.

Gustav Černý z plzeňského sboru babtistické církve, jejíž působení na duchovní záležitosti v regionu začalo až v souvislosti se založením terapeutické komunity pod Vršíčkem u Litohlav, dodal: „Oproti státem uznaným církvím – s řádem, sociálním vyznáním a dalšími dokumenty, podle nichž se daná církev řídí – jsou sekty formacemi spíše typu občanských sdružení, ale hodně vyhraněných. Zastávají jednoduchý způsob dělení na dobro a zlo, černo–bílé vidění všeho. Buď to slepě uděláš, nebo jsi špatný,“ vysvětloval Černý.

Ač baptisté jako církev zasahují do dění na Rokycansku krátce, státem byli za církev uznáni v první republice.

Podle Černého, který je mimo jiné ředitelem ECM diakonie pro Českou republiku a stál u zrodu terapeutické komunity pod Vršíčkem, v regionu působí nejméně tři sekty. Řada klientů komunity totiž kromě drogové zkušenosti získala i zkušenost s nimi, protože některou prošla. „Právě s ohledem na klienty však o nich nechci podrobněji mluvit,“ dodal Černý.

Vedoucí odboru sociálních věcí MěÚ Rokycany Blanka Kohoutová upozornila, že občas na území Rokycanska vyvíjejí činnost i scientologové. Dělají akce typu Řekni NE drogám, doplněné sportovní činností. „To samo o sobě není škodlivé, dokonce je to asi prospěšné. Ale je známo, že prostřednictvím podobných akcí scientologové získávají veřejnost na svou stranu, až si ji podmaňují. Obyčejní členové se totiž brzy dostávají do submisivního postavení, vlastně jsou až loutkou. To se však netýká špiček organizace,“ říká Kohoutová.

„U nás jsou scientologové povoleni, ale v některých státech mají činnost zakázanou,“ sdělil kurátor Petr Šaufl. „Původně chtěli spolupracovat s městem Rokycany, ale po projednání situace v komisi Prevence kriminality město jen umožňuje akci zde uskutečnit,“ objasňoval.