Pohraničníci ale ukázali nesouhlas s okupací i jinými způsoby. V objektech PS ukrývali cizí osoby či zbraně před okupanty a dokonce sami ilegálně převáděli lidi přes hranice. Nejznámějším člověkem převedeným na západ byl herec Jan Werich. Deníku to řekl Martin Pulec z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Aktivní odpor pohraničníků proti vpádu okupantů se projevoval hned několika způsoby. Jedním bylo použití služebních prostředků, konkrétně reprodukčních tiskařských zařízení či radiostanic. Cílem bylo zabezpečit nezávislé informování o politickém dění v republice, ale i třeba rušit radiové spojení spojeneckých vojsk.

Petr Fiala při uctění památky padlých před budovou Českého rozhlasu u příležitosti 54. výročí okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy, 21. srpna 2022, Praha
Odkaz srpna 1968 je kvůli válce na Ukrajině aktuálnější než jindy, řekl Fiala

Dalším způsobem byla příprava záložních velitelských stanovišť, neboť velení PS v čele s genmjr. Peprným se důvodně obávalo, že okupační vojska budou usilovat o převzetí ostrahy hranic do vlastních rukou. Záložní stanoviště zřídila např. českobudějovická brigáda v prostoru Polná, předběžné kroky podnikly i velitelství 4. znojemské brigády či výcvikový prapor v Dolním Žandově.

Nepředávali je SNB

Po 21. srpnu se pohraničníci museli vyrovnávat s obrovských tlakem od Čechoslováků, kteří požadovali propuštění do Rakouska či SRN, k hranicím přijížděly mnohdy celé rodiny. Vojáci se snažili vystupovat tak, aby vlastní občany neperzekuovali, ale na druhou stranu nemohli popřít podstatu své existence a otevřít hranice.

„Bránily jim v tom i obavy, že by tento krok dal záminku k převzetí hranic okupačními vojsky. Proto byly osoby zadržené u hranic posílány zpět do vnitrozemí, aniž by se předávaly, tak jako dosud, orgánům Sboru národní bezpečnosti. Lidé tak vyvázli bez postihu,“ vysvětlil Pulec.

Některé osoby byly dokonce ukrývány v objektech PS. Dokumenty hovoří o skrývání lidí, jimž hrozilo pronásledování, v několika případech u sušické a českobudějovické brigády. Na Šumavě, na tzv. Rozvodí, byla dokonce pohraničníky v jejich chatě skrývána, stravována a chráněna skupinka lidí, vybavená ilegální vysílačkou. Poprvé se jako „Svobodný vysílač Šumava“ ohlásila 22. srpna, vysílání ukončila o čtyři dny později.

Dnešní podoba chaty a vysílače na Rozvodí na Šumavě, kde Miklík a spol. s požehnáním pohraničníků měli ilegální vysílačku.  Foto: Martin PulecDnešní podoba chaty a vysílače na Rozvodí na Šumavě, kde Miklík a spol. s požehnáním pohraničníků měli ilegální vysílačkuZdroj: se svolením Martina Pulce

Vybraným jedincům dokonce příslušníci PS pomohli dostat se na druhou stranu hranice. „Podle informací vojenské kontrarozvědky dovolil velitel roty ze sestavy 7. sušické brigády pracovníkům Československé televize, aby převezli do Bavorska filmové materiály. Po jejich předání se stejnou cestou vrátili zpět,“ popsal Pulec jeden z případů. Doplnil, že příslušníci PS propustili do Rakouska manželku politika Josefa Smrkovského i s dětmi, odejít umožnili i dalším zájemcům.

Pomoc Werichovým

Nejznámějším člověkem převedeným pohraničníky na druhou stranu hranice byl Jan Werich. Na počátku případu stál poslanec Národního shromáždění Jiří Pelikán, jenž přišel k hlídce u závory v Alžbětíně a žádal, aby umožnili odchod Janu Werichovi do zahraničí, protože mu v Československu hrozí od okupačních vojsk nebezpečí.

„Žádost se dostala k veliteli sušické brigády Pokornému, který uložil pracovníkům agenturně operativního oddělení, aby Wericha převezli z jeho chaty ve Velharticích na chatu v Anníně, kterou využívali k rekreaci občanští pracovníci sušické brigády. Werich bez dlouhého otálení svolil s tím, že jeho manželka musí jet s ním, protože je ve stavu nervového zhroucení a on se o ni potřebuje postarat. Oba odjeli do Annína a ve Velharticích zůstala jen jejich dcera,“ uvedl Pulec s tím, že druhý den byli Werichovi převezeni na chatu náčelníka štábu pplk. Majtnera v Alžbětíně, kde měli větší pohodlí.

Oba pod vlivem zpráv z rádia a televize chtěli co nejrychleji pryč z republiky, pohraničníci je ale přemlouvali, aby ještě setrvali, nebo aby legálně vycestovali přes hraniční přechod do Rakouska. To ale Werichovi nechtěli, báli se zatčení. Pohraničníci nakonec svolili, že herce a jeho ženu převedou na druhou stranu hranice, museli ale slíbit, že neprozradí, že je přes hranici propustili příslušníci PS, že z Německa odjedou do Vídně, přihlásí se na československé ambasádě a budou plnit její pokyny, nevystoupí v zahraničí politicky proti stávajícímu československému zřízení a odmítnou veškeré nabídky Svobodné Evropy a nepodají žádné informace o okupačních armádách.

Rok 1968 v Litoměřicích, pohled na okupační vojsko u Tyršova mostu
Proti okupaci v roce 1968 protestovali vojáci po svém: Změnili slova přísahy

„Dne 25. srpna v 19.45 hodin přijel služební GAZ s mjr. Vidlákem k chatě pplk. Majtnera, dočasní obyvatelé nasedli a odjeli do Alžbětína. Řidič poté odešel od chaty zpět na rotu. Vidlák odemkl vrata v signální stěně a vůz se zhasnutými světly dojel do prostoru bývalé celnice asi 50 m od hranic. Werich s manželkou vystoupili, připravili si doklady a přešli do Bavorska,“ popsal Pulec. Werichovi z Německa přejeli do Vídně, ale po několika týdnech se vrátili zpět do vlasti.

Benevolence ze strany PS ale dlouho netrvala, již na začátku září začaly hlídky opět razantně využívat zbraně i psy. Například 14. září 1968 byl při pokusu o útěk do Rakouska zastřelen 17letý chlapec z Karlových Varů.