„To je opravdu fantazie! Když prší, tak na vás teče, protože v těch střechách jsou škvíry jako vrata. Teče to tady do těch zářivek, takže jenom čekáte, kdy dostanete ránu. Když vystoupíte z autobusu a chcete si otevřít deštník, tak si dejte pozor, aby neměl kovový hrot,“ říká například Helena Husová, která denně jezdí autobusem do práce.

„Stárne to. Pamatuji se, jsme to tu stavěli jako brigádníci. To je už alespoň čtyřiatřicet let. Chtělo by to alespoň udržovat, natřít. Nové nové přístřešky by byly nejlepší,“ souhlasí Margita Šperglová z Rokycan.

Podle cestujících autobusák potřebuje opravit kromě přístřešků také bezbariérové přístupy. „Vedle nové vlakové nádraží a tady vypadá jako v sedmdesátých nebo osmdesátých letech minulého století,“ shodují se Rokycanští. „I když většina našich členů autobusovou dopravu nevyužívá, občas slyšíme i u nás názor, že to tam není až tak bezbariérové, jak by mělo,“ potvrzuje vedoucí rokycanské organizace Svazu tělesně postižených Barbora Ulčová.

Okresní město ale opravu autobusového nádraží zatím neplánuje. „Ve smyslu kompletní rekonstrukce se oprava v nejbližší době nechystá. V loňském roce proběhly nějaké drobné opravy budovy s čekárnou, odvlhčení a výstavba nové kanalizace,“ uvedla v závěru minulého týdne mluvčí Městského úřadu Rokycany Aneta Benešová.

Šárka Meissnerová