Společnou cestu životem začal mladý pár ve 13 hodin na radnici. „Manžel vždycky prohlašoval, že se ožení jedině v toto datum. Když jsem tenkrát koukla do kalendáře, řekla jsem mu: Buď teď, nebo nikdy. Dalších asi sedm let se mi čekat nechtělo,“ vyprávěla s úsměvem Barbora. Na čísla ona ani její muž nevěří. „Když to má vyjít, vyjde to. Na termínu nezálěží,“ dodala.

Svatba se uskutečnila pouze se svědky, rodičům novomanželé oznámili událost až druhý den. „Bylo to pro mě velké překvapení, nic jsem skutečně netušil. Dozvěděl jsem se to až v sobotu ráno, kdy přijeli s oznámením a novinami, ve kterých byl o jejich svatbě článek,“ vzpomínal Zdeněk Modlík, otec ženicha.

Vstupem do manželství se podle Barbory vztah s jejím mužem nezměnil. „Znali jsem se už asi sedm let a dva roky společně bydleli. Zjara jsme začali v Mirošově stavět,“ řekla. V malém městě se jim líbí. Oceňují klid a zároveň přítomnost školky, devítiletky i lékaře.

Rodinné štěstí Boboře a Zdeňkovi trošku kalí obavy z možné ztráty zaměstnání. „Jsem na mateřské dovolené, manžel pracuje v rokycanském Hutchinsonu. Práce není dneska nikde jistá. Snad si ji Zdeněk udrží,“ doufá mladá maminka. Na podzim totiž rodina očekává další přírůstek. „Pohlavím miminka se chceme nechat opět překvapit, stejně jako u Elišky. Nezáleží na tom, zda to bude kluk či holčička , důležité je, aby bylo dítě zdravé,“ je přesvědčená Barbora.

Jste pověrčiví? Uzavřeli byste sňatek 13. v pátek a navíc v květnu? Své postřehy piště do diskuze pod článkem!