Hned dvanáct takových psů ze staroplzenecké společnosti Pomocné tlapky v sobotu v Třemošné slavnostně převzalo certifikát, jakési vysvědčení pejska o způsobilosti k asistenčním službám pro zdravotně postižené. Členové společnosti také rádi říkají, že pejsci mají promoci. Nejlepší přátelé člověka se tak oficiálně vydali na cestu životem po boku nového páníčka. Mezi těmi jsou jak dospělí, tak děti, které denně bojují se zdravotním hendikepem. Čtyřnohý přítel jim částečně nahradí službu osobního asistenta či člena rodiny a pomáhá se začleněním do normálního života.

Terezčina rodina se na Pomocné tlapky obrátila poté, co si o společnosti přečetla v tisku. „Pravidelně odebíráme časopis Vozíčkář a tam jsme se o ´tlapkách´ dozvěděli. O asistenčním psovi nám také řekl kamarád, protože chodíme na plavání na Strahov, a tam už jednoho toho pejska měli,“ říká Terezina maminka Drahomíra. Po dvou letech čekání jim tak do rodiny přibyl nový člen, který umí ze země zvednout spadlé věci, otevřít dveře, pomoci při oblékání a nebo jenom zahřát, když se přitulí.

Terezka navštěvuje šestou třídu základní školy, ale pejska si s sebou na hodiny nevodí. „Já jsem doma, takže se o Taru postarám. Když jsme se ale ptali, dcera by si Taru do školy vzít mohla, nebyl by v tom žádný problém,“ uvedla maminka Drahomíra. S fenkou prý běžně chodí i do obchodů a s překážkami se nesetkali.

To už však nemůže říct dvanáctiletý Radek Gellner z Bělé pod Bezdězem. Vedení školy, kterou navštěvuje, vstup jeho čtyřnohé kamarádky Míšy do areálu zakázalo. Chlapec se tak každé ráno se svou společnicí musí rozloučit. „Když jsem ve škole, tak se celý den těším domů na Míšu. Odpoledne spolu chodíme na procházky a trávíme spolu volný čas,“ říká Radek.

Podle Jiřího Tomášů, cvičitele z Pomocných tlapek, je problém v zákoně. Zatímco slepeckým psům zákon přístup do veřejných budov umožňuje, asistenční psi jsou v tomto směru znevýhodněni. „My už devět let bojujeme za to, aby i asistenční psi měli stejné postavení jako slepečtí. Aby se to uzákonilo anebo vznikla nějaká směrnice,“ podotkl Tomášů. „Naposledy před třemi nedělemi jsme měli jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí. Pozvali si nás, aby se nás zeptali na to, až budou dělat v horizontu asi tří let tu směrnici, jestli jim to pomůžeme dát dohromady. Samozřejmě jsem řekl, že ano,“ sdělil Tomášů.

Podle něj není případ v Bělé pod Bezdězem jediný. „Stalo se nám to samé i v jiné škole. Tam jsem byl již domluven s ředitelkou školy, takže to bylo bez problémů. Vzepřela se ale rodina jednoho prvňáčka, která si nepřála, aby tam pes chodil. Nejprve jsem myslel, že ti rodiče to myslí tak, aby ti žáci spolu nechodili do třídy. Nakonec jsem ale zjistil, že oni nechtějí, aby ten pes vstoupil do celého areálu té školy,“ poznamenal Tomášů s tím, že v tu chvíli si člověk připadá bezmocný a může se jen tiše rozčílit.