Proč jste se do soutěže MasterChef Česko přihlásil? Čekal jste, že se probojujete tak daleko?

Do soutěže jsem se přihlásil poté, co mi na jaře roku 2020 v nemocnici zemřel syn Samuel. Chtěl jsem v tu chvíli udělat něco, abych změnil svoji životní cestu. Také jsem chtěl, aby na mě byl Samuel hrdý. V televizi tuto informaci vystřihli, což mě mrzí. Můj život se po synově smrti hodně změnil. S manželkou jsme si oblíbili film Coco. Líbil se nám přístup ke smrti v Latinské Americe. Začal jsem hodně studovat jejich kulturu a vaření. Zjistil jsem, že jednou za rok na jejich „den mrtvých“ mají lidé možnost pozvat své blízké zpět na zem. Co se týče mé účasti v MasterChefovi, v podstatě jsem ani nedoufal, že se do soutěže dostanu. Toužil jsem se ale také trochu zviditelnit, protože už dva roky natáčím videa na Youtube s názvem Mad BBQ, takže jsem doufal, že se o mě bude díky účasti v soutěži zase více vědět.

Druhý ročník projektu Rozhodněte sami zahájil městský obvod Plzeň 4. Symbolem je stromová alej pod Chlumem, která zvítězila v hlasování občanů v loňském roce.
Lidé si opět mohou splnit přání. Sami rozhodnou, co se postaví ze peníze obvodu

Co jste od soutěže očekával? Je něco, co vás během ní překvapilo? A co vám soutěž vzala a naopak dala?

Očekával jsem hlavně ono zviditelnění a také to, že se něco nového přiučím. Porotci, kteří na nás dohlíží, tedy pan Kašpárek, Forejt a Punčochář, jsou opravdoví géniové a dělat s nimi je radost. Chtěl jsem také trochu zpropagovat kuchyni Latinské Ameriky. Ta u nás totiž pořád moc nefrčí. V Česku je oblíbená spíše asijská kuchyně a ta naše tradiční. Takže vždycky, když jsem si mohl zvolit, co uvařím, sáhl jsem po něčem právě z Latinské Ameriky. Soutěž mi určitě dala mnoho zkušeností. Naučil jsem se během ní celou řadu nových věcí. Člověk totiž musí v soutěži pracovat s proprietami, které vidí poprvé v životě. Naučil jsem se také rychle přemýšlet o tom, co se se surovinami dá za krátký čas udělat. Jsem extrovert, takže kamera mi při vaření vůbec nevadila. Hůře jsem snášel všechna ta světla okolo. Mám totiž problémy s tlakem, takže světla ze všech stran mi často dávala docela zabrat. Někdy tak můžu v televizi působit, že se snažím soustředit a že jsem absolutně klidný, ale v tom okamžiku se mi pravděpodobně jen točí hlava a snažím se uklidnit (smích). Ale je to opravdu obrovská zkušenost. Pokud někdo váhá, jestli se do soutěže přihlásit, tak bych mu doporučil, ať do toho jde po hlavě.

Jak jste se k vaření dostal? Máte k němu vztah od mala?

Vaření mě bavilo už od dětství, odkoukal jsem ho už jako malý od babičky. Kuchařinu jsem sice vystudoval, ale nikdy jsem se vařením neživil. Po škole jsem začal pracovat v televizi jako scénárista, takže úplně mimo obor. Postupem času jsem se začal věnovat tvorbě videí na Youtube. Většinou to byly různé skeče. Až nedávno jsem začal natáčet videa o vaření. Mají pozitivní ohlasy.

Vyznamenání za statečnost hejtmankou Plzeňského kraje Ilonou Mauritzovou. Na snímku manželé Bouzkovi.
Kraj poděkoval záchranářům, kteří zasahovali u srážky vlaků v Milavčích

Z kolika účastníků jste postoupil do finálové šestnáctky? Jste fajn parta?

Podle mých informací nás bylo na prvním castingu 2000. V televizi pak pořad začíná běžet se šedesáti účastníky a v současné době mohou lidé na televizních obrazovkách vidět, že jsem v poslední šestnáctce. Finále by mělo být v televizi odvysílané do konce listopadu letošního roku. S většinou účastníků z finálové šestnáctky jsem dodnes v kontaktu. Doufám, že brzy zajdeme na pivo.

Ke komu z porotců máte nejblíže?

Nejblíž mám k Radkovi Kašpárkovi. Je hrozně lidský. Přemek Forejt je také fajn, ale to už je takový trochu gastronomický šílenec – v dobrém slova smyslu. A pan Punčochář vaří převážně klasickou kuchyni, ke které já moc blízko nemám. Ale všichni tři jsou skvělí.

Ilustrační foto.
Hygiena řeší, zda zavře plzeňskou 15. základní školu. V karanténě je tam 13 tříd

Jaké jídlo bylo pro vás v soutěži nejtěžší uvařit a co vám naopak šlo nejlépe?

Bylo tam několik jídel, které pro mě byly fakt extrémně těžké uvařit. Výběr pokrmů vymýšlí ti nejlepší kuchaři a špičky, pro které by asi nebylo těžké uvařit sebesložitější jídlo. Ale já si často říkal, že to prostě uvařit nejde. Ale nakonec jsem to vždycky nějak dal (smích). Nejvíce mi baví práce s masem, protože jsem řezník. S manželkou jsme si před rokem dokonce otevřeli vlastní masnu v Plzni, ve které mi dnes pomáhá kamarád. V soutěži byla vždy k dispozici jen prvotřídní masa, takže pracovat s nimi byla radost. Nejtěžší pro mě byly jednotlivé výzvy, se kterými porotci v průběhu pořadu přicházeli – jako méně času na vaření nebo změna partnera, se kterým máte vařit a podobně. A co opravdu moc nemusím je pečení dortů. Asi jako každý chlap.