Projekt ředitelky Oblastní charity Rokycany Aleny Drlíkové u Evropské unie uspěl. Získal podporu ve výši 6 milionů a 408 tisíc korun. Přestavba objektu v bývalých kasárnách mohla začít.

Ukončena má být 15. dubna 2009. Zbývá už jen ´ma– ličkost´– obstarat ještě milion a asi 162 tisíc korun.

„Částka, kterou jsme od Evropské unie získali, nepokryje celých sto procent nákladů na rekonstrukci. Vlastními silami budeme muset ještě získat zbytek,“ uvedla Drlíková při tiskové konferenci. „Je to spousta peněz, ale doufám, že s podporou všech dobrých lidí se to podaří,“ dodala.

V současnosti se firma Vesmont, která zakázku získala, zabývá bouracími pracemi. Pohodičku projekt koncipuje coby stacionář pro deset osob s těžkým zdravotním postižením a sociálně terapeutické dílny – rozdělené na část tkalcovskou, keramickou a počítačovou učebnu. Ty jsou zamýšlené pro mládež se středně těžkým zdravotním postižením.

„Nejvíc se asi těším na keramiku, uvedl Pepča Forró. „Už jsme se jí při schůzkách klubu Korálky v Zeleném domě trochu věnovali, ale teď bychom měli pracovat i na hrčířském kruhu a snad bude pec na vypalování,“ doufá. „Jsem zvědavý na chráněné dílny a těším se na počítače,“ dodal Jirka Svoboda.

"Aby se získaly prostředky na budování chráněných dílen, pořádali jsme různé benefiční akce, oslovovali městské úřady, firmy i jednotlivce,“ uvedla Marie Dušková. „Získané peníze byly použity na vybavení stacionáře a dílen, konkrétně na tkalcovské stavy, keramickou pec, hrnčířský kruh a snovadlo,“ informovala. „Toto vybavení využívají naši klienti při pracovní rehabilitaci v ZŠ Zbiroh, pořádané v rámci projektu Osobní asistence,“ sdělila Drlíková.

„Jakožto rodiče zdravotně postižených dětí, jsme už řadu let měli zájem o některou z uprázdněných budov v bývalých kasárnách,“ konstatovala Jana Holšanová, která se aktivně zapojila do pomoci s přípravou projektu. „Mluvilo se totiž o možnosti, že by v nich mohlo vzniknout zařízení sloužící dětem po ukončení školní docházky,“ dodala.

Podle členů klubu Korálky, kde se rodiče a přátelé zdravotně postižených dětí sdružili, zatím nikdo z nich neměl moc na vybranou, jak handicapované děti zabavit. „Buď se o ně postaráme nepřetržitě, nebo je budeme vozit do denních zařízení v jiných okresech,“ konstatovali. „V celém Rokycansku zatím nebylo jediné zařízení, které by umožnilo denní pobyt osobám se zdravotním postižením, starším patnácti roků,“ podotkala ředitelka charity.