Popsat životní peripetie statečné ženy by vydalo na hodně dlouhý román. Jako jediná z rodiny přežila transport do Osvětimi i pochod smrti včetně zákeřného tyfu na konci války. Ze Švédska pak vedla její cesta do Austrálie a před 53 lety se usadila ve Velké Británii. Přesto má stále Rokycany v srdci, což potvrdil její hlasový záznam účastníkům slavnostního aktu. Oprášila vzpomínky na rodinu, dům v Jiráskově ulici, gymnázium, koupaliště u Děkanského rybníčku nebo kamarádky, od nichž byla násilně odtržena .

Sugestivní pozdrav nenechal lhostejným snad žádného z patriotů Rokycan, kteří si událost nenechali ujít. Není divu, že ve slunečném odpoledni se většině z nich odrážely v očích slzy…