Zářící stopou nato přítomní třikrát kostel obkrouží, aby pak se zvoláním Christos voskrese! opět symbolicky vrátili světlo do chrámu. Nejslavnější bohoslužba pravoslavných Velikonoc, z velké části zpívaná, tím bude zahájená.

Letos se juliánský a gregoriánský kalendář sešly (jedenkrát za čtyři roky) v datu společného slavení Velikonoc. Součástí je v závěru i svěcení pokrmů, jemuž je ale přikládána značná důležitost. Po 47 dní trvajícím půstu se mnozí teprve pořádně nají. 

„Držení půstu je individuální, u dětí, starších, nemocných či těžce pracujících ho nelze striktně dodržovat. Tento týden zvaný Strastný je půst ale nejpřísnější. Na Velký pátek, v připomínce ukřižování, mnozí nejedí vůbec,“ vysvětloval kněz David Dudáš.

Od každého nachystaného pokrmu, který se bude od neděle konzumovat, přinesou rodiny do chrámu část k posvěcení. Z bohoslužby pak lidé nezamíří do tepla postelí, ale k bohatě prostřeným stolům. Rodiny a známí se sejdou a setrvají v družné zábavě do rána, kdy je další bohoslužba, a pak pokračují.

Mezi svěcenými pokrmy nesmí chybět paska (kuliče) – zvláštní nasladko či slano připravené vysoké bochánky. „Protože bez svěceného jídla nesmí z kostela odejít nikdo, máme i mazance od Frídelů, které se tu pak krájí a rozdělují,“ upozornil Dudáš.

Zajímavostí rovněž je, že v donesených košících jsou mnohdy jen červená vejce. „Máme ve farnosti věřící z různých zemí a jelikož na Balkáně se barví symbolicky vajíčka jen červeně, jsme toho svědky i tady,“ objasnil kněz.

„Z Řecka se k nám pak dostala tradice přiťukávat si po zasednutí k božíhodovému stolu vajíčky se vzájemným pozdravem Christos voskrese. Rozbití skořápky symbolizuje překování smrti,“ dodal.“