„Je to úžasné, to člověka přímo nabíjí,“ konstatovala předsedkyně Anna Šímová. Nejprve pro ně totiž kloučci a holčičky ze třídy Jablíčko nacvičili hudební vystoupení. Tím to ale nekončilo.

Po občerstvení, o něž se školka pro své hosty postarala, došlo na tvořivou část setkání. Předtím ale ještě každá z žen obdržela nápadité přáníčko, na jehož zadní straně na každou zvlášť čekalo ještě specifické přání v podobě básničky. To byla zase zásluha ředitelky zařízení Věry Zagorové.

„Dalo hodně práce, abych o každé z nich vyzvěděla potřebné a mohla to použít pro složení básničky,“ sdělila ředitelka a přiznala, že při tom nebyla nouze ani o slzičky. „Určitě to ale stálo zato,“ konstatovala. Zvláště když odměnou byl šťastný úsměv přítomných.

Muzeum generála Pattona v Pekle
Váleční veteráni míří do Rokycan

Všechny se poté pod taktovkou učitelky Marie Paulusové a šikulů školáčků pustily do vlastnoruční výroby svých přáníček. Rozličný materiál měly už dopředu nachystaný, stačilo vybrat si.

„Vrátila jsem se ti na chvíli do dětství, všechno z vás spadne. Čekala nás tu samá radost,“ vyznala se usmívající se Milena Hrabáková. „Jsou tak šikovní a milí,“ přidala se Libuše Sajdlová. „Je vidět, že ta atmosféra nenaplňuje jen mě, i ostatní děvčata přímo ožila,“ mínila Věra Syrová.

Děti z MŠ U Saské brány tvořily společně se členkami onko klubu.Zdroj: Deník / Šopejstalová Božena

„Společné tvoření je úžasné. Jen nám to asi občas jde hůř než dětem,“ mínila sebekriticky Helena Mudrová. Dík za zažitou radost vystupňovanou vystoupením dětí tlumočila také Hana Matějovcová. Zkrátka – celá parta onkovek, jak si říkají, na všechno na čas pozapomněla a užívala si.