A co děti na hradě čekalo? Třeba vrhání metacích koulí přes hradní příkop, rytířské klání s chytáním věnců na své zbraně a samozřejmě obhlídka zříceniny. Prozkoumaly naprosto všechno, jen je mrzelo, že se nemohou dostat za zamčená vrata.

Družina rytířů z Vyšehradu se k Radyni blížila za zvuku bubnu a s pokřikem: „My jdeme pro poklad!“ Byl ukrytý někde uvnitř, ale nikdo nevěděl kde. Navíc byli před hradbami připraveni v plné zbroji domácí rytíři. Páni z Radyně, poklad dobrovolně vydat nechtěli, a tak nastala urputná vřava. Po nerozhodném zápase obě družiny uzavřely příměří, jenže poklad byl stále velkou neznámou. Až Bílá paní, která dění pozorovala, malé bojovníky zachránila a zlato jim vydala.

Zkrátka rytířské dopoledne si osazenstvo Pohádky náramně užilo. Zejména, když to stihlo před včerejším vytrvalým deštěm. Většina z dětí se chce na hrad vrátit s rodiči!