Památku se sice před lety podařilo opětně zprovoznit, ale fungování provázely problémy. Vloni se proto začalo hledat řešení a východisko se najít podařilo. Letos se sochař Josef Šindelář pustil do díla. „Kašna není nová, jak se někteří domnívají. S ohledem na špatný stav části komponentů a potřebu vodního režimu bylo ale třeba některé prvky předělat. Spolupracoval jsem s památkáři a samozřejmě s představiteli Radnic a nakonec jsme dospěli ke kompromisu mezi tím, co se ještě dalo zachránit, a replikou," vysvětloval sochař. Ukázalo se také, že původní materiál gabro nebyl dobře zvolený; praskal. Působení vody a podnebí se na kamenech podepsalo i tím, že tvary se už leckde nedaly rozeznat. „Nakonec se je ale přece jen díky objevení archivní fotografie podařilo rozklíčovat. Materiál jsme ovšem změnili, vsadili jsme na trachyt," prozradil Šindelář. Kašna pak prošla rozsáhlým léčením. Celá soustava je také znova ukotvená, zpevněná, vybavená novým vodním zařízením a ošetřená proti ´zubu´ času.

„Operace se vyšplhala na šest set tisíc. Krajský úřad pomohl městu stotisícovou finanční injekcí, firma Prima Klima přidala sedmdesát a Bravos třicet. Od nynějška může kašna zase naplno plnit svůj účel," konstatoval během středeční slávy starosta Jan Altman a mávnutím ruky dal signál, po němž začala voda v díle opět zurčet. „Žába už je zahnaná z pramene," komentoval to dáv- ným příměrem René Keller a přidal různé historické zajímavosti. Třeba, že první dřevěnou kašnu v Radnicích napájel vodovod z Chomelského potoka už v roce 1630. Počátkem 19. století vznikla kašna pod kostelem a roku 1853 bylo tohle dřevěné zařízení nahrazené kamenným. Roku 1861 byla vytvořená další dřevěná kašna poblíž sochy sv. Jana a r. 1870 ji vystřídala kamenná. Později, roku 1884, přibyla dal- ší kamenná v Dědicích, roku 1891 kamenná u měšťanky a soustavu doplnila roku 1899 dřevěná u stravovny a v Zámostí. Přítomné Keller pobavil i opatřením užívaným proti zamrzání. „Naši předci kolem vytvořili jakési dřevěné bednění a mezi něj a nádrž navršili hnůj," prozradil recept.

Slavnostní náladu umocnilo rovněž vyhrávání dechové kapely Ladislava Bělohubého.

Spokojenost s tím, že je kašna opět funkční, byla jednoznačná. „Horší to bylo, když jsme v jednadevadesátém z ní odstraňovali zeminu osázenou květinami, které tam umístily členky svazu žen. To bylo zle," usmíval se při vzpomínce Josef Pašek.