„Dlouhých deset měsíců sedí v lavici, učí se probírané látce a počítají sloupce příkladů. Prázdniny mají sloužit k odpočinku od každodenního stereotypu, stejně jako dospělým dovolená,“ uvedla rokycanská psycholožka Květoslava Čapková, která rodičům doporučuje opakovat učivo se svými potomky hravou formou. „Dítě si může vést rodinný deník z putování, napsat dopis kamarádovi. K procvičení čtení poslouží časopisy, encyklopedie či denní tisk. V restauaraci lze vybírat jídla německou nebo anglickou konverzací. Dějepis se může probírat při putování po hradech a zámcích, přírodopis může být zase zálesácký, tábornický či vodácký,“ vyjmenovala Čapková.

Prázdniny by podle psycholožky neměly být nuda a otrava a už vůbec ne trest, zvláště u dětí se specifickými poruchami učení. „Ty mají totiž nerovnoměrné nadání. Rozdíly nejsou věcí vůle a snahy, ale jsou založeny v buněčných strukturách jejich mozku. Rodiče by k nim měli přistupovat tak, aby se nedopustili pedagogického přestupku, kdy dítě trpí za něco, za co nemůže,“ dodala Čapková.

Teprve Schulkodex z roku 1805 jasně určil začátek a konec školního roku. „Potvrdil nepsané pravidlo, že výuka začíná na svátek Všech svatých, tedy 1. listopadu, a končí poslední týden v září, před svatým Václavem. Tento harmonogram školního roku se udržel dvacet let,“ vysvětlila učitelka dějepisu a výtvarné výchovy Jitka Brejchová s tím, že v srpnu roku 1829 výnos studijní dvorské komise přesunul hlavní prázdniny na srpen a září. Trvaly od 15. srpna do 1. října. „Dnešní podoba prázdnin se nejspíš ustálila po první světové válce,“ dodala Brejchová.