Lidé nesli lampiony a vpředu jel nazdobený alegorický vůz. Před bývalou budovou OV KSČ, naproti sokolovně, pak z úst mladých lidí v pionýrských a svazáckých krojích zněly budovatelské verše. O vystoupení se postarali herci z rokycanského souboru J. K. Tyla. V průvodu ale byla také pestře oděná skupinka jejich kolegů, tentokráte hippies. I ti patřili ke zvolené éře „zlatých“ šedesátých let, v jejímž duchu se nesla akce třetí Muzejní noc. Uspořádali ji pracovníci Muzea dr. Bohuslava Horáka.

Vše začalo promítáním unikátního dokumentárního snímku z produkce Krátkého filmu Praha. V Rokycanech měl premiéru. Už sem, mezi překvapené diváky, náhle vtrhli mladí ´úderníci´ s transparenty a mávátky a při projevech na plátně skandovali hesla. Později došlo na dva kratší regionální filmy. Krásně teplý večer dále umožnil, aby se ohlášené divadelní představení odehrávalo venku, na prostranství před budovou. Divácký zájem by uměleckému seskupení Prašivina mohly závidět i renomované soubory. Nastudovalo hru na motivy povídky Ivana Vyskočila napsanou Martinem Langem z muzea.

Přestože vznikla v šedesátých letech, postihovala nejen tehdejší dobu, ale svým hořce tragikomickým vyzněním a servírováním nešvarů byla jako šitá i na současnost. „Je hrůzně prorocká a nadčasová,“ shrnul její dopad Lang, „a doslova si volala po dramatizaci.“ Obrázkem doby byl rovněž Čaj o páté. Muzeem zněly dobové hity, jejichž pouštění se ujal Martin Weber, a děvčata ze základní umělecké školy tančila twist a letkis. „Na nápad přišla Eva Sýkorová z muzejní knihovny,“ sdělila nám ředitelka Miroslava Šandová. Sýkorová ale hned upřesňovala: „Tento rok je celostátně věnován vzpomínce na šedesátá léta. Sice jsme scénář akce promysleli v našem oddělení, ale realizace Muzejní noci byla pak záležitostí úplně všech pracovníků muzea.“